Můj líný mozek

Já to, Blanko, cítím úplně stejně, včetně pozvání milých osobností jmenovitě. Sousedku naštěstí nedrbu, neboť žiji na samotě.

Naprosto s Vámi souhlasím. Skutečné hádky nemám ráda a straním se jich.

Blanko, Vás článek se mi líbí, ale dovolte mi abych se zastavila u jednoho komentáře u vašeho článku. Paní Věra Ježková napsala, že začala víc fotit a že přestala být nevšímavá ke svému okolí. A to právě díky portálu. To se mi moc líbí. Zapojila se, má nového koníčka. A určitě není sama, kdo je díky íčku aktivnější. Chceš fotit? Tak vypni telku a jdi ven než se zvedne mlha, zaleze slunko atd. A je to taky o tom, kolik se zde najde ochotných lidí udělat něco pro někoho jiného. To je přímo úžasné.

Dobré shrnutí 5 ti body. Výstižné,srozumitelné a pravdivé.

Bravo! Přesně to mě napadlo při čtení vámi uvedeného článku, jenže zatímco můj mozek pracuje na plné obrátky (aby všechno stíhal a pobral) je moje tělo líné až běda hodit to aspoň na papír, v tomto případě skrze klávesnici do PC a na íčko. Plně s vámi souhlasím. i60 je báječný prostor pro komunikaci kdykoliv, s kýmkoliv a o čemkoliv. Palec nahoru jsem si ještě nenainstalovala. :-)

V závěrečném shrnutí mne nejvíc oslovuje bod 1. , ten postulát o nutnosti nejdřív a rychleji přemýšlet a teprve potom mluvit či psát. Něco takového bych si nechal vytetovat na záda :-) Myslím, že nás to úplně beze zbytku neochrání před hádáním, ....to totiž předpokládá, že všichni účastníci diskuse, by museli tuto zásadu mít za vlastní.

Blanko, povídání o ničem je možná hloupé, ale někdy to zaplní mezeru. Povídání o něčem, čemu rozumí i naslouchající už je zajímavější. Na íčku je to jako na houpačce. A to je dobře. Zapojí se ti, kteří chtějí. Já si mozek cvičím třeba křížovkama, nebo tlacháním se sobě rovnýma babama v práci. Nezní to sice spisovně, ale to snad nevadí. :-)

Souhlasím, je nutné komunikovat, mluvit s lidmi, ale ne se hádat.

Váš článek se mi moc líbí a s Vaším názorem souhlasím. Jsou debaty, i když nemusí být nijak odborné, a drbárny. Ty jsou většinou ženská záležitost. Nejsou mi vlastní, ani za cenu udržování si mozku v patřičné kondici. Je to umění vést debatu tak, aby přítomným něco dala, aby je neodsunula někam na okraj, aby se jich nedotkla. Něco jiného je se setkávat s jednotlivci, a něco jiného se začlenit do větší debaty. Osobně bývám, jak se zmiňuje Miluška, také často jen v roli pozorovatele (pozor, ne špeha). To ale neznamená, že mě rozhovor nezajímá, nudí nebo ho nepovažuji za kvalitní. Jsem přítomna. Díky za moc zajímavou úvahu. Jo, jen s tou recitací by to bylo zlé. Recitovat neumím. :-)

Na íčku jsem se do chatu ještě nezapojila. Přesto mám příjemný pocit, že s vámi ostatními denně komunikuji. Krátce poté, co jsem se zde zaregistrovala, napsala jsem krátký výčet „Co je pro mne tenhle portál“. Hlavně jsem ráda, že mi umožňuje psát. A začala jsem mnohem víc fotit, najednou vidím svět jinýma očima, přestala jsem být nevšímavá ke svému okolí. Je mi tu fajn. (Do toho salónního setkání bych pozvala ještě pana doktora Šmoldase.)