Bezhlavý mládenec
Foto: autor

Bezhlavý mládenec

10. 10. 2017

Některé večery byly v Ketkovicích snad nejbezvadnější chvílí uplynulého dne. To jsme všichni seděli večer v letní kuchyňce na dvorku a strejda Josef s tátou vyprávěli strašidelné historky. Nebylo to tak, že by se řeklo, dneska budeme vyprávět. Ne, vyplynulo to tak z celkové nálady. Povím Vám jednu, kterou vyprávěl strejda Josef, kterému to zase vyprávěla jeho maminka a jí to zase vyprávěla její maminka. Však to znáte, tak nějak se to říká!

Bylo to v létě roku 1947. Strejda začíná vyprávět: “ Bylo to dávno, když babička byla ještě mladá. O prvních senách se to semlelo. To ženský šly obracet seno na pole k Čučicům. Šla jich pěkná řádka, asi dvanáct. Bylo už později odpoledne, dusno bylo, jako by měla přijít bouřka. To víte, ženský pospíchaly, aby to měly do večera hotové a aby se dostaly včas domů. Každá musela ještě doma popravit dobytek, drůbež a vůbec rodině dát najíst. Jak povídám, vedro bylo, ze ženských lil pot a v tom jedna z nich povídá. Ženský já mám takovou žízeň, kdyby tak byla bečka i třeba vína, já bych za ni dala nevím co! A V TOM SE TO STALO!! Od ketkovského hradu se ozvalo rumpete, rumpete, rumpete bum! A zase rumpete, rumpete, rumpete, bum!! a opakovalo se nejméně destkrát! Ženský ztuhly, přestaly obracet seno, každá se podívalo na tu druhou a všechny se otočily do místa, odkud se ozýval ten hluk. Nemusely dlouho čekat. Najednou se na kraji lesa objevila postava, která před sebou valila sud vína. Na postavě bylo ale něco zvláštního! Najednou ta z nich, která byla postavě nejblíž, vykřikla, jéžišmarjá ženský, vždyť on nemá hlavu!!! Ženský na chvilku po tom výkřiku ztuhly, ale ve vteřině se probraly a jedna přes druhou začala křičet BEZHLAVÝ MLÁDENEC a daly se na útěk. A aby svému vyprávění dodala na vážnosti a pravdivosti, říkal strejda, že babička v tomto místě vždy zula botu a ukázala ukopnutý palec a říkala, že se jí to stalo, když tehdy před bezhlavým mládencem utíkala.

To se mně potom ani nechtělo jít spát. Všude, v každém stínu na zdi, jsem viděl bezhlavého mládence! Dlouho jsem nemohl usnout, ale vždy mě přemohla únava.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
Paní Jaroslavo máte pravdu. Ty nejmenší si je čtou před spaním.
Jaroslava Handlová
Vybavila se mi při čtení vzpomínka na černé hodinky (podobně jako Evě a Nadě), kdy vládla pokojná atmosféra, prosycená napětím z očekávaného rozuzlení vyprávěné příhody. Připomínat staré časy na pozadí historek, to je od vypravěče příběhů záslužný čin. Vaše vnučky si ty knižní "Vzpomínky" jistě zamilují.
František Matoušek
Nezbývá mě než za tuto přízeň poděkovat. Většinu příběhů jsem sepsal hlavně kvůli vnučkám a vydal jsem je knižně vlastním nákladem. Kniha s názvem "Vzpomínky zůstaly" má 236 stran a je určena skutečně jen pro rodinu a přátele.
Eva Balúchová
My jsme se scházeli každý podvečer "dole"u babičky,měli jsme černou hodinku a tam se podobné příběhy vyprávěli a probíral se i každý všední den.Jako dítě jsem si neuvědomovala jak to pro nás bylo důležité,stmelovalo nás to a teď už na ty chvíle jenom vzpomínám.Další krásné chvíle byly,jak píše Naďa,při draní peří.To jsme my děti seděli a kulili oči co všechno ženské povídaly.Bohužel si toho už moc nepamatuji,jenom tu atmosféru.Tak ráda čtu články od Františka.A taky proto,že jsou z mého kraje.
Zuzana Pivcová
Představovala bych si, že se sešla rodina nebo známí a někdo začal vyprávět takovouhle příhodu. To se to pak potmě (hezky) bálo!
Alena Vávrová
Jéjda, tak takovéhle vyprávěnky se mi moc líbí. V naší rodině se také jedna taková báchorka tradovala, náš otec ji měl od toho svého. My děti, a že nás na to bylo šest, si ale pamatujeme jen útržky a ještě jsme ji celou do kupy nedaly.
Eva Mužíková
I já se těším na další příběh.
Hana Rypáčková
Jen kdybychom si to všelijaké povídání pamatovali...Pohlazení na duši.
Lenka Hudečková
Krásný příběh, umíte hezky psát :-)
Věra Ježková
Chválím citoslovce „rumpete bum“. To jsem dosud neznala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?