Foto: autorka

Inzerát: Ztratila jsem své (houbařské) štěstí

30. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 30.9.2017 19:08

Eleno, co je štěstí .... ulovila jsi krásné fotky. Smaženici z nich sice neuděláš, ale co! Myslím už dva dny na to, jestli mám napsat něco o tom, co jsem zažila tento týden v lese já. A tak možná jo, napíšu :)

Lidmila Nejedlá 30.9.2017 18:58

Elen, vždyť ty jsi nešla sbírat houby, mfg ty jsi je šla fotografovat!

Naděžda Špásová 30.9.2017 18:36

Elenko, krásně jsi to napsala. Ano, taky miluju procházky po lese, houby jsou tzv. třešínka na dortu. Fotky jsou super. :-)

Blanka Macháčková 30.9.2017 18:13

Úlovek fotek je doslova přenádherný. K těm pýchavkám. Též jsem byla nedávno překvapená. Ale ony jsou plné pýchy. Je fakt, že mě nikdy nepíchly.

Lenka Hudečková 30.9.2017 14:52

Elenko, já zase letos nemám štěstí a nemohu jít na houby vůbec. Škoda, chodím moc ráda po lese. Ještě, že Jiřík jde klidně i sám. Krásně jsi to napsala a máš nádherné fotky :-) ☼ ♥

Jarmila Komberec Jakubcová 30.9.2017 13:10

Elenko i já jsem "houbařské štěstí" někde ztratila.Na Bečvě všichni nacházeli krásné hřiby jen já ani vochomůrku.Asi to bude tím, že je neumím hledat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá