ilustrační foto: pixabay.com

Vyznání bratrovi

1. 10. 2017

Moje poezie

Autor: Květa Chobotová

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 2.10.2017 19:43

Hezké milé vyznání.

Lidmila Nejedlá 2.10.2017 00:41

Také s láskou vzpomínám na svého bratra.

Věra Ježková 1.10.2017 19:10

Sourozence nemám. Několikrát v životě jsem si říkala, jaké by to asi bylo, nějakého mít. I když vím, že vztahy mezi sourozenci nejsou vždy hezké, cítím se ochuzena o blízkého člověka.

Marie Seitlová 1.10.2017 19:08

Krásné vyznání s milou úvodní fotkou. Já mohu na brášku už jen vzpomínat.

Zuzana Pivcová 1.10.2017 18:53

Znám pár případů, kdy sourozenci byli necelý rok od sebe. Pro matku to je asi pěkný zápřah, ale děti si spolu mohou dobře rozumět. My jsme se sestrou o dva a kousek, to ještě šlo, hodně jsme si spolu vyhrály. Díky za krásné vyznání, bratra určitě potěší, i kdyby nebyl milovníkem poezie.

Alena Vávrová 1.10.2017 15:22

Moc krásné. Vzpomínala jsem velice intenzívně na svého star. bratra, který mi byl velkou oporou. Bohužel, již není, přesto nezapomínám na vděk. ♥

Elena Valeriánová 1.10.2017 11:59

Měla jsem bratra staršího o 14 let a sestra je starší o 5 let. Nikdy jsme k sobě neměli tak blízko. Pořád je mi to líto.

Zpět na homepage Zpět na článek