Z pohraničí

Nás jednou držela hlídka na služebně celý den, něco si tak dlouho telefonicky ověřovali. Byli jsme s manželkou autostopem na výletě u Dolního Dvořiště. Nešťastnou náhodou jsme opustili silnici a šli do lesa zrovna v okamžiku když pohraničníci jeli okolo. Manželce se totiž chtělo čůrat. Nenechali si to vysvětlit. Myslím, že by zadrželi i tu kravičku. Ještě štěstí, že jsme v baťůžku neměli mapu nebo, nedejpánbu, dokonce kleště!

Zajímavé povídání.

V podstatě taky pocházím z pohraničí. Moje rodná vesnice byla za války německá a teď máme do Německa, co by tzv. kamenem dohodil. Taky jsem se vašim vyprávěním docela bavila, i když to asi taková sranda občas nebyla. :-)

Maruško, měla jsi dobrodružný život. S těmi kravami jsi mě pobavila.

Když jsme měli dětský tábor s výukou němčiny v Malontech za Kaplicí, tak za střediskovou obcí byl hřebčinec Bělá, ale když jsme tam šli s dětmi na vycházku, tak nás pohraničníci hned otáčeli zpátky. Tam už začínalo první hraniční pásmo.

Vzpomínky na to , co se dělo u hranic jsme dávali k dobru, ale mládež si to vůbec nedovede představit.Jak jsme se vrhali na zakázaná místa, to už děti zažily s námi.Hranice se překračovaly beztrestně a ješzě nám za Gottwalda načepovali tuplák.

Jó, taky bych mohla vyprávět. Jezdila jsem na prázdniny k čáře nedaleko přechodu Hatě. Škoda, že jste neuvedla místo, kde se to odehrálo.