Zjišťuji, dost nerada, že můj mozek už nefunguje jako dřív. Zapomínám, zapomínám, zapomínám. Nezapomínám, ztrácí se mi slova! Dimko otevřel lednici a vytáhl sklenici s otázkou, co to je. Medvědí česnek, měla jsem odpovědět, ale medvěd odběhl někam do lesa, česnek se asi odstěhoval do Humpolce...a v mé hlavě tyto údaje chyběly. Teda nechyběly, ony tam někde byly a číhaly za bukem, jak si poradím. Musela jsem odpovědět rychle, protože Dimko stále držel sklenici u otevřené ledničky a čekal na mou odpověď. „To je to zelené od vody.“ Pro mne jasné jak facka, jsou to přece krásně zelené listy a trhám je každý rok u Odry. „Zelené od vody?“ Dimko na mne hledí a v duchu si říká, že jsem asi na hlavu, což je pravda pravdoucí. Česnek se nade mnou slitoval a přistál mi na rtech. „No, ten zelený česnek, co trhám u vody.“ „Aha,“ řekl Dimko, otevřel sklenici a čuchnul k ní. A v tu chvíli se až z Karpat přiřítil medvěd. „Medvědí česnek!“ šťastně jsem vyslovila tu správnou odpověď. „Ano, medvědí česnek,“ řekl Dimi a sklenici zase zavřel a dal zpět do lednice.
Další slovo se ztratilo večer. Zbyla rýže od oběda, trochu jater na cibulce a byl otevřený broskvový kompot. Jako správná hospodyňka se snažím zbytky sníst dřív, než je sežerou plísně. Dimkovi jsem navrhla, aby si vzal rýži s játry, že já si udělám takovou falešnou náhražku...jo, to slovo, to slovo, to slovo zkrátka v hlavě nebylo. Přece jen, asi abych nevypadala jako úplný pablb, se do řady stavějí jiná slova, a já začínám název obkecávat. „Dneska je falešné kdeco a kdekdo, přece se nebudu zdržovat nějakým šleháním bílku a zapékáním v troubě“ ...no vida, jakou mám bohatou slovní zásobu a asi to není ještě tak špatné, když si pamatuju technologický postup přípravy toho jídla, kterému se říká...okno. Do rýže jsem nakrájela žluťoučké broskve, prohřála, pocukrovala a začala krmi labužnicky vychutnávat. "Odborník by se divil, jak jsem si rychle připravila falešný..." Hop a je tu lidoop...z mozku se zakouřilo a konečně vypadl ten přesný název – "rýžový nákyp!"
Foto z Pixabay.com
