Vstup výjimečně zvláštním vchodem aneb Po letech v Alšově jihočeské galerii

Je zřejmé, že už samotné umístění v někdejší novogotické jízdárně, přiléhající k vlastním prostorám jednoho z populárních zámků u nás, předurčuje i Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou k tomu, patřit k těm vyhledávaným. Je však třeba říci, že kromě Hluboké se stálou expozicí středověkého umění a krátkodobými výstavami patří k AJG nově ještě Wortnerův dům v Českých Budějovicích s výstavami novodobého umění a Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni. AJG nepatří mezi světově proslulé galerie, před nimiž stojí hodinové fronty zájemců o zhlédnutí mnohých slavných obrazů. Má však svou trvalou kvalitu a zvláštní nevtíravý půvab a atmosféru.

K hlubocké galerii, podobně jako k zámku, loveckému zámku a zoo, mám určitý osobní vztah podmíněný tím, že jsem v jižních Čechách v mládí řadu let žila a každé léto se tam dosud pravidelně vracím.

Má letošní návštěva galerie po více letech měla však mimořádný důvod, a to zhlédnout jednu z příležitostných výstav, která souvisela s mým předchozím dlouholetým působením ve Vojenském ústředním archivu. Jednalo se o výstavu Válečný plakát 1914 - 1918, pořádanou zde od 14. 5. do 1. 10. 2017. Mnoho cenných prvoválečných plakátů totiž pochází právě ze sbírky vojenského archivu a já jsem byla ještě počátkem roku svědkem jejich přípravy pro výstavní účely. V době zahájení výstavy jsem však již v archivu nepracovala, a nezúčastnila se tedy ani vernisáže spolu s bývalými kolegy.

Bylo pro mě milým překvapením, když se počátkem srpna v době našeho pobytu na chalupě v Týně nad Vltavou ohlásil můj bývalý nadřízený s tím, že ještě s další pracovnicí pořádají cestu na Hlubokou ohledně obměny výstavy, a nabídl mi možnost jet s nimi. Díky nim i pořadatelům výstavy jsem tedy mohla zhlédnout tamní expozice mimo návštěvní dobu a udělat si v klidu lepší obrázek o všem vystavovaném.

Vstup do prostor výstavy Válečný plakát - zbraň z barev a papíru, 14. 5. - 1. 10. 2017

Jedná se asi o první ucelenou prezentaci válečného plakátu z let 1914 - 1918 na našem území a nejde jen o plakáty uložené v našem archivu, nýbrž i o další z jiných zdrojů. Jsou původem americké, britské, francouzské, německé, ruské a ojediněle i české, avšak vytvořené v cizině známým malířem Františkem Kupkou nebo Vojtěchem Preissigem. Plakáty vydávaly různé organizace, politické strany, charity a obchodní společnosti. Hlavními náměty bylo vlastenectví, společenská soudržnost a boj s nepřítelem. Objevují se tu hojně nábory do armády, ale i výzvy k šetření a podpoře finančních či materiálních sbírek, část pak ukazuje nepřítele jako krutého zabijáka. Plakáty měly viditelně apelovat na city a smýšlení veřejnosti a celé národy přimět k činům.

Prohlídka ojedinělé výstavy Victor Vasarely - 25. 6. - 1. 10. 2017

Znalci umění mi snad nebudou mít za zlé, že jsem o tomto světově proslulém malíři, grafikovi, sochaři maďarského původu, žijícím ve Francii, nevěděla doteď vlastně nic. Je považován za "otce op-artu", jednoho ze zásadních uměleckých směrů konce 50. a začátku 60. let. Jeho krédem bylo "Každá forma je základem pro barvu, každá barva je atributem formy". Jeho tvorba je plná různých barevných a tvarových kombinací včetně optických iluzí (kdy třeba obraz vytváří dojem vypouklého), vlastní techniky práce s přesnými geometrickými formami. Milovníci klasických obrazů si ovšem na své rozhodně nepřijdou.  Výstava se koná u příležitosti 20. výročí od úmrtí autora a podílejí se na ní z naší strany Muzeum umění v Olomouci spolu s Vasarelyho nadací  v Provence a Vasarelyho muzeem v Pécsi. Jde vskutku o mimořádnou událost.

Klasika v novém podání aneb stálá expozice Meziprůzkumy - sbírka AJG z let 1300 - 2017

Tato část pro mě byla malým šokem, avšak v pozitivním smyslu. Dosavadní známá expozice především jihočeské gotiky byla totiž podle nové umělecké koncepce propojena s českým moderním uměním 20. století a počátku 21. století v jednom celku, který byl vzájemně provázán a oboustranně se vůbec nerušil. Exponáty vložené mezi středověké umění budou postupně obměňovány. Toto nevšední pojetí má demonstrovat umění v toku času, nesvázané časovými hranicemi, naopak nabízející překvapivé, mnohdy netušené souvislosti. Byl to pro mě skutečně zážitek.

Lituji snad jen toho, že jsem nemohla navštívit žádný z koncertů Hudebního festivalu Hluboká 2017, pořádaných právě v prostorách galerie. Jinak mě však galerie nadchla, a to určitě nejen proto, že jsem se do ní dostala mimořádně zvláštním vchodem.  Přijeďte se i vy podívat na Hlubokou!