ilustrační foto: pixabay.com

Kde se bere láska

11. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 9.9.2019 23:27

krásný konec!

Lenka Hudečková 9.9.2019 16:23

krátké a krásné :-)

Jitka Mošovská 28.9.2017 13:37

Limi, vím, že máš vnoučka moc ráda.

Eva Mužíková 12.9.2017 21:42

Lidmilo, jsi zkrátka skvělá. Opravdu škoda, že nepíšeš více...

Elena Valeriánová 12.9.2017 17:22

Lidmilko, chtěla bych dát deset nebo hned sto hvězdiček. Něžné, láskyplné a netradiční konec. Rozesmála jsi mě, děkuji.

Alena Tollarová 12.9.2017 07:56

Limi, jsem ráda, že po čase zas od Tebe něco vidím. A to něco je taková náladovka, že mi ta představa určitě vydrží na celý usměvavý den.

Zuzana Pivcová 11.9.2017 19:42

Taky jsem tušila, že to nebude milostné vyznání, ale závěrem jsem vůbec nebyla zklamaná, naopak!

Jana Šenbergerová 11.9.2017 19:30

Moc hezká ukázka toho, jak málo slovy lze říct mnohé. Mám takové chvíle ráda. Dík.

Alena Vávrová 11.9.2017 19:07

Lidunko, náádherné, úsměvné a láskyplné rozuzlení ♥♥♥

Jaroslava Handlová 11.9.2017 18:12

Láska s úsměvem - hezky jste to oba vykouzlili.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce