Foto: autorka

Pozvání na kávu

7. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 14.9.2021 09:21

Nedávno jsme se tam opět stavily s kamarádkou, na zahrádce. Je tam taková pohoda... uvnitř spaly dvě kočky, venku v jezírku měly siestu kachničky... nyní ale mají otevřeno až od 13 hodin.

miroslava floriánová 20.9.2017 02:21

krása, byla jsem tam před rokem cca, náhodou jsme zabloudili při toulání ulicemi))

Věra Ježková 19.9.2017 18:56

Také děkuji. Dnes jsem tam byla s kamarádkou. Svítilo sluníčko, mohly jsme tedy sedět na zahrádce. Moc se jí tam líbilo.

Alena Vávrová 19.9.2017 18:50

Dočítám zpětně a moc se mi vaše psaní líbí a fotky máte naprosto skvěle vypovídající, hned bych se tam jela podívat. Děkuji!

Věra Ježková 8.9.2017 16:42

Helenko, dobrý! Díky.

Helenka Vambleki 7.9.2017 22:31

Věrko, ty taky co nevíš, to nepovíš! :-) Já tady pět let tajím, že máme ve Zbraslavicích výrobnu kávy, ale už je to venku a všichni to na fotu dne vidí. Teď se po mě bude chtít, abych na každé setkání přivezla metrák kávy!!!

Blanka Macháčková 7.9.2017 19:44

Příjemná pozvánka - informace k nezaplacení. Děkuji.

Jana Šenbergerová 7.9.2017 17:23

To je krása! jako bych tam byla ...

Věra Ježková 7.9.2017 16:00

Mám radost, že se vám mé pozvání líbí. O muzeu jsem se dozvěděla z brožurky o Praze 7. Pokud byste se tam chtěly/i sejít, bylo by potřeba zamluvit celou zadní místnost cukrárny, nebo její část a vystřídat se po dvou skupinách max. deseti lidí. Ráda bych se k vám připojila.

Hana Rypáčková 7.9.2017 15:52

Těším se, že to někdy dáme...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá