Foto: autorka

Pozvání na kávu

7. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 7.9.2017 13:40

O této kavárně Coffee Museum Praha jsem také psala v článku Velikonoční káva v Praze v roce 2013. Moc příjemné posezení. https://www.i60.cz/clanek/detail/4570/velikonocni-kava-v-praze

Zuzana Pivcová 7.9.2017 13:19

Mám ráda malá netradiční muzea, zvlášť, když evokují atmosféru zašlých časů. A ve spojení s cukrárnou by se mi to hodně líbilo. P. S. pro paní Věru: A cheesecake? Už kdysi jsem si v Durynsku dala řez s názvem Käsekuchen. Proč sýrový, když je s tvarohem, ptala jsem se. Paní pokrčila rameny a řekla: Quark ist Käse. A bylo to. :-)

Lidmila Nejedlá 7.9.2017 12:47

To je hezké, někdy bychom se tam mohli, my íčkaři, sejít. Díky, Věrko.

Elena Valeriánová 7.9.2017 12:39

Tak to je krásně voňavá pozvánka. Šla bych tam s chutí, takové prostředí mám ráda.

Alena Tollarová 7.9.2017 12:29

Představuji si, jak to tam krásně voní. Kávou samozřejmě! Hezká pozvánka.

Libor Farský 7.9.2017 12:28

Jak rád bych se připojil, ale ještě nejsem zdráv. Díky za pozvání

Lenka Hudečková 7.9.2017 11:17

Děkujeme, paní Věrko, za pozvání. Takové kavárničky bývají nejkrásnější :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá