Dokud neporostou peníze na stromech aneb Jak mě dědeček nenaučil kouřit

3. 9. 2017

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 4.9.2017 17:40

Hezká vzpomínka na moudrého dědečka.

Marcela Pivcová 3.9.2017 20:02

Kéž by i dnešní děti mohly mít nablízku moudrého a vlídného dědečka a k němu si vytvořit tak vřelý vztah. Jistě by pak bylo o mnoho méně těch problémových. Váš dědeček měl navíc ještě i zásluhu. v tom, že Vám, snad i nějak podvědomě, vnukl myšlenku: nekouřit.

Zuzana Pivcová 3.9.2017 19:25

Už jednou jsem psala, že není jednoduché líčit události z pohledu dětí. Mají jiný pohled a jiný slovník. I když, kdo ví, co říkají, možná víc, než čemu rozumíme. Díky, dospělý kluku.

Jana Šenbergerová 3.9.2017 18:26

Díky, že jste mě na chvíli vrátil do mládí. Jako byste psal o mém dědečkovi. Ten si uměl cigaretku vychutnávat! A jak se zasnil a rozvyprávěl o "egyptkách", když mu můj nastávající donesl Kleopatry, aby si ho naklonil ...

Věra Lišková 3.9.2017 16:18

Jak umíte dát příběhu barvy, vykreslit atmosféru chvíle a předat čtenáři, včetně nejmenších podrobností, trochu závidím.

Věra Ježková 3.9.2017 15:38

Líbí se mi váš smysl pro detail. A svého dědečka úplně vidím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá