Ranní jízda autem
ilustrační foto: pixabay.com

Ranní jízda autem

1. 9. 2017

Jsem řidič. A jak se zdá, docela slušný. Jen jako začátečník jsem odřela plechy u auta mých rodičů a od té doby se snažím být opatrná. Na řízení musím být ale sama. Respektive bez svého manžela. Ráda si totiž zařadím pětku, když chci já. Ráda odbočím tam, kde se mi to zdá nejlogičtější, a rádio vypínám, zapínám a ladím podle mé nálady a podle mých potřeb. Dokonce si i uhlídám pravou stranu křižovatky. No a sama v autě bývám, když ráno vyjíždím do města. Mám před sebou 20 km klidu. Provází mě pouze tiché vrnění pneumatik a rádio Impuls. Oblíbené Country rádio jsem opustila poté, co za každou levotočivou zatáčkou automaticky přeladilo a písnička mého mládí se mi vrátila o dva takty nazpět. Za pravotočivou se zase přehoupla do původní polohy, ale někdy taky už hráli jinou.

Po ránu je na našich okreskách klid. Potkám tak dvě – tři auta. A když cestářům zbývají dotace, tak taky doktory silnic. Pracují ve dvou. Jeden řídí (vlastně sedí za volantem a čte si) a druhý tím podivným chobotem zasypává díry. Má na uších sluchátka, zrakem míří do výmolu a nevidí a neslyší, že by je někdo chtěl předjet. Proto trpělivě čekám, až ten čtoucí zvedne zrak a ve zpětném zrcátku zjistí, že na silnici v tuto dobu už taky někdo je. Pak se snaží upozornit toho s tím chobotem, že se má uhnout. Probíhá neuvěřitelná pantomima, protože jakékoliv zvuky včetně troubení jsou zbytečné (sluchátka jsou dokonale zvukotěsná). Když se to nakonec podaří a já mohu předjet, oba cestáři se omluvně dívají a pokyvují a já také pokyvuji, jako že děkuji. Pětiminutové zdržení jim v klidu promíjím, protože jsem si vlastně prodloužila tu ranní pohodu v autě.

Protože cesta vede převážně lesem, potkávám hodně zvěře, ale i zvířat domácích, hlavně kočky. Nemám ráda, když mi běhají přes cestu. Srny jsou většinou v páru, a přestože vyrážejí nečekaně, já je ve známých místech čekám. Kočky si ale dělají, co chtějí, a vyrážejí přes cestu bez jakéhokoliv řádu. A to já nemám ráda. Někde se ve mně uhnízdila pověrčivost.  Nejhorší je, když je černá a běží zleva doprava. To si pak musím dávat ještě větší pozor na ty srny, aby mi nenačechraly kapotu. A na malér stačí i zajíc. Jednou nám záhadně rozbil zpětné zrcátko.

Někdy potkávám i zvířata, která to mají už za sebou. Většinou ježky, co nenabrali při přecházení dostatečnou rychlost, zajíce, který se naštěstí dostal pod kola auta celý a nemusí zraněný dožívat někde na mezi, kočku, kterou tolik nelituji, ale lituji jejího majitele, kterému bude určitě chybět a bude po ní smutnit.

To všechno tou tichou ranní cestou vidím. Vidím také rovné řady jabloní obklíčené zvláštní konstrukcí, takže vypadají jako nízké chmelnice. Vidím Sněžku, mlžný opar v údolí, ze které trčí střecha nechanické školy a věž kostela. Před sebou mám blednoucí měsíc a ve zpětném zrcátku vycházející slunce. Ruce na volantu v poloze 13:50, nohu něžně na plynu tak, aby spotřeba blikající na displeji lahodila oku, a přiměřené tempo, které mě v tuto nejmilejší denní dobu doveze mezi lidi do města.

Mám totiž ráda rána v jakékoliv podobě.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Macháčková
Paní Zdeno, pravda je, že velkou milovnicí zvířat nejsem, ale vědomě bych žádnému neublížila. Prosím, berte mé příspěvky tak, že jsou psané s trochou nadsázky.
Zdenka Jírová
Článek o ranní pohodě jste popsala velmi pěkně, jen mě trochu zarazilo, že třídíte svůj soucit s přejetými zvířata na ty, které máte ráda a na ty které máte ráda méně. Co Vám ty chuděry kočky udělaly, že jste na ně tak přísná? Snad kvůli středověké pověře? Mně je líto na silnici i přejetých žab.
Libuše Křapová
Blanko, krásné výstižné povídání, jela jsem v tom autě s vámi. Moc se mi to líbí :-)
Hana Rypáčková
Hezké povídání.
Oldřich Čepelka
Moc milé psaní o tak obyčejné činnosti...
Jana Šenbergerová
Protože teď většinu rán prožívám v posteli, tak jsem si tu změnu v tomto pozdním odpoledni pěkně užila s vámi.
Jarmila Komberec Jakubcová
Už deset let jezdím do práce autem, protože bydlím v okrajové části kde MHD jezdí sporadicky. Nejraději jezdím sama, v poslední době jsem jela s přítelem a on má zvyk neustále mi říkat zda něco jede zprava či nejede. To mně vytáčí doběla. Raději mám vše pod kontrolou sama.
Naděžda Špásová
Máš ta rána, Blanko, pěkně pestrá. Tohle já znát nemůžu a to z jednoho prostého důvodu. Nejsem řidič, jsem kecal, ale nikdy jsem nevlastnila řidičák. Zato radil jsem opravdu zdatný. A jak stárne moje drahá polovička, keců přibývá. Budu se muset trochu zahledět do sebe, abych jednou nebyla vysazena mimo komunikaci. Ale ta tvoje cesta musí být dost poetická. Bacha na kochání se. :-)
Eva Mužíková
Blanko, zase jeden z povedených příspěvků. Když se to umí, je psaní třeba i o kočkách přes cestu, nebo dírách ve vozovce, velmi čtivé. Tak hodně štěstí při ranním rozjímáním za volantem.
Jitka Hašková
Krásná ranní cesta. Občas jsem jezdívala do práce autem v Praze. Stala jsem se mistrem ve znalosti zácp a způsobů, kudy se jim vyhnout. Pokud jsem nepotřebovala něco převézt, nebo jsem nevyrážela z práce mimo Prahu, tak jsem raději jezdila MHD a jezdím dosud. Přece jenom je to v Praze rychlejší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.