Když mluvíte pravdu, tak vám nikdo nevěří. Proč?

Děkuji vám přátelé za všechny ozvěny. Moc mě potěšilo, že jsem vás potěšil. A tak jsem se tedy rozhodl. že přidám ještě jednu. Protože ta je také neuvěřitelná a zcela si vynucuje podmíněnou náhodu, o kterých jsem již psal, a které jsou součástí všedního života. Nebude to hned. Musím hledat. Pá pá

Já nikde nic nezapomněla, ale posílala jsem své spolubydlící v lázních drahý župan, který si tam zapomněla, aby si nemyslela, že jí ho někdo vzal. Byla ráda, poděkovala mi.

Díky, hezky jsem si početla...

Moc dobrý, pobavila jsem se. Kdysi jsem zapomněla chudáka přivázaného psa před samoobsluhou. Ale to byla jiná doba, bylo to v den okupace 21.srpna 1968. Tak to se omlouvá. Ovšem teď zapomínám všude všechno.

To by se mi klidně mohlo stát, jednou jsem v apartmánu nechala na háčku viset i klíče od bytu. Poslali je nám poštou. Měli jsme s sebou dvoje...

Já věřím, protože jsem si také jednou zapomněla pyžamo na nějakém kurzu. I mně se nakonec vrátilo. Naštěstí jsem nemusela nic vysvětlovat.

Pobavila jsem se, díky a já vám věřím :-)

Prima historka pro pobavení. Já vám to věřím, jsme různě roztržití lidé.

Trochu jsem si vzpomněla na detektivku, v níž vzorná recepční poslala pánovi něco, co zapomněla "jeho manželka" při přenocování v hotelu. Tak se to dozvěděla skutečná manželka. Ale tohle vyprávění je pohodové, i když mu třeba někdo zprvu nevěřil.

Vaše historka s pyžamem mi připomenula tu mojí, která je podobná té Vaší. Já jsem v jednom brněnském hotelu zase zapomněla noční košilku. Do Brna jsem jezdila hlavně na Veletrhy připravovat expozici našeho podniku. Z hotelu mi ji poslali na domácí adresu a balíček vyzvedávala tchyně. Ihned ho rozbalila a informovala svého syna. Ten naštěstí byl rozumný a chápal, že se to prostě stát může. Také mám stále zvyk dávat noční rádlo pod polštář.