Koutek cizích jazyků: Azbuka nebo abzuka?

V Rusku jsem (bohužel) nikdy nebyla. Ale ruštinu jsem měla ráda a bavila mne jako i jiné jazyky a mohu říci, že dosud umím rusky číst, psát i mluvit. I když moje "proiznošenije i udarenije" léty bez praxe jistě hodně utrpělo.

Pane Farský, tak to mi nedošlo. Já byla vždycky naivní a důvěřivá. Asi mi něco z toho zůstalo.

Pasádka je mezipřistání. Ekipáž je posádka letadla. V Moskvě se nám Rusové chlubili, že mají nové letadlo, které letí Moskva - New York bez pasádky. Žasli jsme. To my zatím ještě starujeme a přistáváme ručně. Jó ekipáž. Vysvětlení, smích, atd.

Vidíš, Liborku, a já měla doma na ruštinu poradkyni, byla to moje maminka, která byla od Lvova. Jen neuměla pořádně psát. Zase jsem se pobavila. Taky jsem se v Chorvatsku snažila domluvit rusky, ale ta z paměti rychle vyprchala. Mám známou mladou dívčínu, která miluje ruštinu a nedá na ní dopustit. Je jí 22 let. Kdysi jsem si s Ruskou i dopisovala. Ale moc mi tato řeč, abych pravdu řekla, nechybí. Dost nesnáším hlavního zástupce tohoto jazyka.

Ten nápad s abzukou byl samozřejmě myšlen v legraci, podobně jako "Hrátky s češtinou." (Informace pro Věrku Ježkovou) Jinak pro zájemce uvádím adresu univerzální klávesnice: http://oru.cz/. Příště se v "Koutku cizích jazyků" budu věnovat angličtině.

Já jsem měla ruštinu ráda. A stejně, jako dámy přede mnou, jsem skoro vše zapomněla. Nyní jsem koukala na to ,,I,,. Tak to mě vypadlo, díky za to znovupřipomenutí. Určitě mám raději ruský jazyk, jazyk osvoboditelů od fašistické krutovlády, než když slyším němčinu. Měla jsem z ní vždy, již jako dítě, husí kůži, bála jsem jí. To za ty všechny koncentrační tábory a usmrcené a umučené miliony človíčků. Jinak, proč by se studenti nenaučili azbuku, když se někteří učí o mnoho náročnější čínské, japonské a arabské znaky.

Mně docela mrzí, že již rusky neumím, ač mně ruština hodně bavila ve škole. Ale jak člověk dlouhodobě cizí jazyk nepoužívá, tak zapomene. Nyní máme v práci hodně dělníků z Ukrajiny a díky nim jsme nějaké slovíčka oprášila, ale spoustě nerozumím. Rozhodně mně ruština jako těžká ve škole nepřipadala, nosila jsem z ní hezké známky.

Těší mě, že se vám libozvučná ruština líbí. Naopak mě poněkud děsí váš nápad s abzukou. A neumím si ho ani představit v praxi. Jak se můžu učit jazyk, aniž znám jeho psanou podobu? Samozřejmě si můžu slyšené zvuky zaznamenávat, jak je mi libo, ale pouze pro svoji potřebu. A dělat z převodu ruštiny na latinku „normu“? Jen proto, aby se chudáci mladí lidé nemuseli učit azbuku? Myslím, že naučit se celkem 33 písmen (10 samohlásek, 21 souhlásek a 2 speciální znaky) není nic obtížného, jestliže to dříve zvládaly děti již v páté třídě. V porovnání s citovanou angličtinou považuji za nesrovnatelně náročnější stále zvládat v angličtině rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou jazyka, než naučit se jednou provždy pár nových znaků. Ruštinu miluji, vystudovala jsem ji spolu s němčinou na vysoké škole, umím ji učit. Ruská literatura je krásná a vždy jsem ji četla raději v originále než v překladu. (Ruskou klávesnici najdete na adrese http://oru.cz/.)

Liborku! S radostí nad tím, že ses zase na i60 vrátil, se k Tvému článku hlásím - Tvůj humor, kdysi nazvaný vlídným, tu chyběl. Tak zase vzhůru do školy! Nevím, jak znali ruštinu naši vrstevníci na dalších a dalších středních školách, ale v naší třídě byla řada studentů, kteří měli dobrou slovní zásobu a dokázali při ruštině spatra rusky promluvit. Bohužel, tehdy jsme neměli ještě k dispozici ruské poslechové nahrávky, takže jsme měli výslovnost i intonaci více či méně českou - alespoň já rozhodně. Po létech jsem dokonce přistěhovalému ruskému žákovi napsala sdělění do žákovské knížky rusky (pro jistotu jsem si to nechala od ruštinářky zkontrolovat).

Mne eto očeň ponrávilos.Sposíbo.