Koutek cizích jazyků: Azbuka nebo abzuka?

Trochu víc rusky jsem se naučila jen v sedmé třídě díky dobré ruštinářce. Pak už jsem žila jen z podstaty. Nikdo z učitelů s námi rusky nemluvil a sovětští turisté se drželi pěkně v houfu a daleko od zdejších lidí. Když jsem byla v Gagře (Abcházie), mluvili tamní lidé pomalu ještě hůř než já a hlavně mluvit rusky nechtěli. Ale slyšela jsem, že skutečná ruská výslovnost byla od naší někdejší školní na hony vzdálená. S Rusy jsem přišla do styku ještě na mezinárodním kurzu němčinářů ve východoněmeckém Brandenburgu. Tam ale na ruštinu moc nedošlo, protože jsme měli nařízeno se bavit německy. To pro ně byla katastrofa, v životě neslyšeli, ač byli učitelé němčiny, mluvit Němce. V archivu jsem se po letech pokoušela vyřídit situaci s ruskou dvojicí ze Sibiře, jejichž dědeček byl legionář z Bechyně. Když jsem jim říkala, že éto górod na reké Lužnice atd., skoro jsme se všichni váleli smíchy. Neumím už nic, a když se mě nějaký ruský turista ptá v Praze na cestu, snaží se anglicky nebo je vděčen za mou českou informaci. Uznávám, že v rámci ekonomiky je ruština pro část světa důležitá, ale nic pro mě. P. S. Nicméně Taťánin dopis od Puškina jsem uměla nazpaměť, byl krásný a já nějakou jeho českou napodobeninu napsala dějepisáři.

Mám z tebe velikou radost Libore.. Jsi myslitel. Jen ať se mládež učí světové jazyky, práce bude málo a studovaných dost. A co v Řecku? Průvodkyně mladičká se musela naučit sléng, jinak by pannou nebyla. Líbil se mi název falena pro tlusté holky. Velryba. L

Rusky jsem kdysi uměla dost. Měli jsme v 50. letech kroužek ruštiny, který vedla průvodkyně z Čedoku a chodili jsme v Praze po památkách. To mně hodně zajímalo a bavilo a také jsem hodně poznala Prahu, po srpnu 68 jsem přestala mluvit rusky a zapomněla, nevadí mi to a nepotřebuji si ruštinu připomínat.