Boj
ilustrační foto: pixabay.com

Boj

25. 8. 2017

Dobrý den, přátelé na i60. Napsal jsem svůj veselý příběh z vojny a na rovnováhu teď něco smutného. Před dvěma lety mně zemřel kamarád na rakovinu prostaty a já jsem jeho manželce napsal jeho příběh - zde je:

Zastavme se na chvilku z každodenního shonu a spěchu, ponořme se na chvilku do svých myšlenek a vzpomeňme si na Jaroslava a na jeho život, protože život je vzácný dar, který nejsme schopni obnovit, a smrt je ukončení tohoto daru a jediná jistota v našem životě.

30.7.2015 svůj poslední boj prohrál pan Jaroslav, který neskutečných 4,5 roku statečně bojoval s bestií zvanou rakovina.                                 Všechny boje a zápasy Jaroslav v životě s přehledem vyhrával, jen tento boj po dlouhém a statečném boji jako jediný boj ve svém životě prohrává.

Kdo byl Jaroslav

Jaroslav byl všemi lidmi a zejména svojí rodinou pro svou dobrotu, pracovitost, vtipnost, smysl pro humor a až geniální zručnosti velmi oblíben. Vyučil se elektrikářem, ale skoro celý život pracoval se svojí manželkou Jiřinou, vynikající kuchařkou, v hospodě.

Ve všech hospodách, kde spolu pracovali, svojí osobností, vtipem, ochotou a přístupem k hostům dělal "kšeft", protože se chodilo za Jardou na pivo a za "hraběnkou" na jídlo, což byla přezdívka pro jeho ženu Jiřinu, která vařila. Dokonale se oba v hospodě doplňovali. Takové hospody, které oni dělali, dnes již nenajdete.

Když oba dva s hospodou skončili, začal Jaroslav podnikat s auty a k neuvěření všech se během pár let stal dokonalým a velmi zručným automechanikem a obchodníkem s auty. Zase jako obvykle vyhrává boj a postará se tím o svoji celou rodinu. Vnoučatům koupí, opraví a daruje několik aut. Pracuje neskutečně tvrdě a úspěšně a celé rodině pomáhá, jak finančně, tak i oporou. Vnoučata a manželku pravidelně vozí do lázní, kde organizuje výlety, večírky a další zábavu. Všichni ho za to nesmírně milují. Ale i doma pravidelně organizuje pro rodinu a přátele večírky a grilovačky v pergole a jeho manželka Jiřina k tomu vždy dokonale napeče a všechny pohostí a obsluhuje.

Pohostinnost obou byla v celém okolí známá a vyhlášená a všichni měli Jaroslava rádi a obdivovali ho pro jeho zručnost, vtipnost, pohostinnost a proto, že žádná práce pro něho nebyla problém. Vše uměl udělat a vyřešit, do všeho se pustil, a co neuměl, se rychle naučil.

Vyhlášení války                                                            

No, a při jedné takové grilovačce, při které se také dost pije, Jaroslav po vypití jednoho piva musel několikráte jít močit. Zdálo se mu to divné a uvědomil si, že tento problém má v poslední době často. Nikomu nic neřekl a šel se s tímto problémem svěřit svému obvodnímu lékaři. Lékař mu hned odebral krev a pozval ho za týden na kontrolu. Neuplynul ani týden a lékař se sám ozval s tím, ať se Jaroslav okamžitě dostaví do ordinace, že se mu něco nelíbí. Jaroslav hned ráno odjel k lékaři a on mu dal doporučení na kompletní vyšetření na urologii do nemocnice. 

V nemocnici mu znovu odebrali krev a také moč a pozvali ho za týden na kontrolu, až budou mít výsledky. Jaroslav se za týden dostavil a ptá se : Jak to vypadá, pane doktore? Doktor odpověděl: Pane Jaroslave, mám pro Vás velmi smutnou zprávu. Máte tu nejagresivnější formu rakoviny s metastázemi do kostí a plic. Dá se s tím něco dělat?, zeptal se Jaroslav. Jediné, co se s tím dá dělat a my to samozřejmě uděláme, je pouze to, že Vám o pár let prodloužíme život, nic víc se s tím již nedá dělat. Měl jste přijít dřív. Samozřejmě s léčbou musíte souhlasit a spolupracovat s námi a pomoci nám s tou bestií bojovat.

Jaroslav tuto výzvu přijal a začala válka  - Jaroslav proti bestii. Jaroslavovi se zastavil čas, něco v něm zemřelo, ztratil touto informací budoucnost a tušil, že ho čeká jeho nejtěžší boj v životě, a to boj o svůj vlastní život, a také tušil, že přestože zatím všechny boje v životě vyhrával, tak naděje na to, že i tento boj vyhraje, je malá, ale je tady, a proto začal tvrdě a statečně o svůj život bojovat, tak, jak to činil celý život.

Bitva první - operace

Po dohodě s lékaři se Jaroslav ihned objednal na operaci - chirurgický zákrok, který mu lékaři doporučili jakom první léčebnou metodu. Před operací musel ale Jaroslav projít množstvím testů, vyšetření a odběrů. Po těchto testech a po objednáni termínu operace se Jaroslav odebral do nemocnice. Operace proběhla celkem úspěšně, pár dní si poležel v nemocnici, ale zda operace pomohla, se dozví za měsíc na kontrole, jak mu sdělii. Po měsíci se Jaroslav v očekávání dostavil do nemocnice na kontrolu, kde mu udělali zase testy s tím, že výsledky se dozví za týden. Po týdnu psychického napětí mu lékaři oznámili: Bohužel tu bestii jsme nezničili, ani nezmenšili, žije dál, t.j operace byla neúspěšná. Jako další léčebnou metodu mu lékaři doporučili ozařování. Jaroslav se hned na ozařování objednal, protože se nevzdává a ví, že jedna prohraná bitva neznamená prohranou válku, a on chtěl vyhrát válku a věděl, že i velcí vojevůdci ze začátku bitvy prohráli, ale nakonec se jim válku podařilo vyhrát.

Bitva druhá - ozařování

Ozařování je nejúčinnější metoda na tuto bestii, a proto lékaři dávali Jaroslavovi velkou naději. Naděje, jak víme, umírá poslední, a proto se Jaroslav s lékaři hned po potřebných testech do ozařování pustili. Tato metoda je absolutně bezbolestná, jenom se musí pacient v určitou hodinu dostavit do nemocnice a být asi hodinu pod ozařovacím přístrojem. Po dobu dvou měsíců ozařování absolvoval Jaroslav asi desetkrát. Spolu s ním vždy do nemocnice jezdila a starala se o Jaroslava jeho žena Jiřina, která mu byla po celou dobu velkou oporou a s ním vše prožívala, ale netušila, co ji všechno ještě čeká, jen to tak trochu tušila, ale nepřipouštěla si to a byla odhodlána být po boku Jaroslava v případě potřeby až do konce ,což také splnila. Po skončení potřebného počtu ozařování udělali Jaroslavovi testy a za týden mu lékaři radostně oznámili, že ta bestie je na ústupu a prohrává, t.j jeho stav se o 80% zlepšil. Radost Jaroslava a Jiřiny byla veliká, ale lékaři jim oznámili, že zda je ta bestie definitivně poražená, se zjistí až po testech za jeden měsíc. Měsíc utekl v klidu a v pohodě, ale ve velkém očekávání, co se za měsíc po testech dozvědí. Jaroslav zorganizoval opět několik večírků a grilovaček a spolu s Jiřinou se radovali ze života, který Jaroslav tak miloval, tak, jak miloval celou svoji velkou rodinu. Měsíc utekl jako voda a Jaroslav se s Jiřinou odebrali do nemocnice na testy a za týden tam znova jeli ve velkém očekávání, aby se dozvěděli výsledky. Lékaři jim ale bohužel oznámili, že ta bestie se po ozařování vzpamatovala a bují a roste dál a že poslední záchrana je velmi těžká léčebná metoda, a to chemoterapie. Jaroslav jako velký bojovník se hned na tuto těžkou devastující léčebnou metodu objednal. Z nemocnice odjeli oba zlomení, ale odhodlaní dál s tou bestií bojovat s nemalou měrou, protože věděli, že každý i marný boj se musí vybojovat do posledního dechu, jinak život ztrácí smysl, a toto Jaroslav dodržel.

Bitva třetí a poslední - chemoterapie

Chemoterapie je velmi agresivní léčebná metoda, která ničí jak rakovinové buňky, tak i zdravé, a postihuje i imunitní systém tím, že velmi snižuje pacientům lidskou imunitu. Dále tři dny po každé chemoterapii je pacientovi asi 2-3 dny velmi zle. Pacient těžko přijímá potravu, zvrací a musí ležet. Ale po těchto třech dnech se  pacientovi uleví a 14 dní do další chemoterapie může celkem normálně žít. Těchto procesů absolvoval Jaroslav během jednoho roku celkem šestnáct. Po celou dobu mu byla oporou jeho žena Jiřina, která s ním na léčení jezdila, čekala na něj a opatrovala ho, a to hlavně během těch těžkých tří dnů po léčbě. Oba si v této době hodně vytrpěli jak tělesně, tak hlavně psychicky, ale oba tvrdě bojovali a doufali, že se stane zázrak a Jaroslav se uzdraví. Zejména pro Jiřinu to muselo být velmi těžké a nikdo z nás si ani nedovede představit, co oba za ten rok museli prožít. Byl to pro Jiřinu nejtěžší rok jejího života, ale pán Bůh se rozhodl, že si Jaroslava povolá už k sobě. Po šestnácté chemoterapii měly následovat další, ale k nim už nedošlo, protože jak měl Jaroslav velmi sníženou imunitu, přišel blesk z čistého nebe a Jaroslav dostal zápal plic a zánět průdušek. Musel být hned hospitalizován a lékaři mu nasadili silná antibiotika. Celá rodina i lékaři si mysleli, že to jsou Jaroslavovy poslední dny, ale on měl takovou velkou vůli k životu a byl velký bojovník, že se stal zázrak, antibiotika zabrala a Jaroslav se uzdravil. Byl ale velmi vyčerpán a slabý na to, aby mohl vstát, a tak musel zůstat ležet. Svou velkou vůlí se ale po několika dnech pokusil vstát z postele, ale stalo se další neštěstí. Jaroslav si při tomto vstávání, jak byl slabý, zlomil nohu. Lékaři mu museli hned nohu operovat a vyztužit ji kovovým plátem a šrouby. Jako zázrakem se i ta noha Jaroslavovi zahojila, ale stal se z něj ležící pacient, kterým nemůže již vstát, a tak ho lékaři přemístili na dožití na oddělení pro ležící pacienty, tzn. LDN, protože už boj o jeho život vzdali, což také oznámili rodině. V takové době člověk již ztrácí naději, protože něco v něm zemřelo a pomalu se odpoutává ode všeho, co se děje kolem něho a venku a obrací svoji mysl dovnitř do sebe a začíná se smiřovat s bohem.

Loučení

Jak se Jaroslavova rodina dozvěděla od lékařů, že vzdali boj o jeho život a nechali Jaroslava odvézt na LDN na dožití, ihned se rozhodli, že rozhodně nenechají Jaroslava odejít z tohoto světa v nemocnici, ale že si ho odvezou domů, kde se o něj do konce jeho dnů postarají tak, aby odešel z tohoto světa v kruhu rodinném a v péči své manželky Jiřiny. Dcera Jaroslava proto ihned odjela do nemocnice a oznámila lékaři, že si Jaroslava vezme rodina do péče domů. Odpověď lékaře byla dost drsná: Co s ním budete doma dělat, když je prolezlý metastázemi, řekl doktor. O to se nestarejte, pane doktore, my se o něj celá rodina postaráme tak, aby odešel v péči rodiny a v kruhu rodinném. Lékařovi nic jiného nezbylo než s převozem souhlasit. Rodina se hned na doporučení lékaře spojila s hospicem, kde si také vypůjčili polohovací lůžko, a dvě hospicové sestry začaly Jaroslava navštěvovat a pomáhat Jiřině s ošetřováním Jaroslava. Jaroslava totiž musely každý den mýt, obracet, aby neměl proleženiny, a dávat mu tekutou stravu. Sestry dále Jiřině vše vysvětlily o odcházení člověka a i psychicky ji poporovaly. Po několika dnech sestry Jiřině oznámily, že se blíží Jaroslavův konec a že pokud se chce rodina s ním rozloučit ještě v době, kdy bude vnímat, tak to musí rodina učinit hned, protože Jaroslav přestane brzo vnímat a padne do agonie. Jiřina proto hned svolala celou rodinu a celá rodina se přišla s Jaroslavem rozloučit. Celé odpoledne seděla celá rodina u jeho lůžka a vzpomínali na společně prožité chvíle a na vše, co s Jaroslavem prožili. Jaroslav naposled vzal do náruče svého pravnoučka, políbil ho, se všemi z rodiny se obejmul, na všechny se usmál, a jelikož byl již unaven, usnul. Při jeho lůžku nikdo z rodiny neplakal, plakali všichni až vedle v místnosti poté, co Jaroslav usnul. Asi za dva dny, kdy se Jiřina jako obvykle asi v 11 hodin večer šla podívat na Jaroslava, zjistila, že už asi začíná odcházet. Ihned zavolala sestru do hospicu, která,hned přijela a dala jí za pravdu. Jaroslav už nevnímal a začal se loučit s tímto světem. Jiřina hned svolala celou rodinu a všichni se přijeli uprostřed noci s Jaroslavem rozloučit. Každý z rodiny ho obejmul a všichni tiše plakali, mohli, protože Jaroslav již promlouval s Bohem o svém odchodu na věčnost a pozemský život již nevnímal. Jiřina ho celou dobu držela za ruku a po půlnoci Jaroslav v kruhu rodinném,obklopen láskou celé rodiny, naposledy zvedl ruku, položil si ji na prsa, naposledy vydechl a odebral se do věčnosti k bohu. Jiřina ho naposledy políbila, společně s hospicovou sestrou ho umyli a oblékli a zavolali lékaře, který oficiálně potvrdil, že Jaroslav zesnul.                      
Když zemře někdo blízký, jako by se Vám zhroutil celý svět a život najednou ztrácí smysl. Smrtí ztrácíme milovaného člověka navždy a definitivně.   Už nikdy se s ním nesetkáme, už nikdy Vás nepohladí, nepochválí, už nikdy nebude život takový jako dřív.  Bolí Vás srdce, oči pálí od pláče, jste hluboce zarmouceni a truchlíte. Něco ve Vás zemřelo a jako byste ztratili kus svého já.

Po celou dobu 4,5 let, kdy Jaroslav s tou bestií bojoval, mu pomáhala, ošetřovala ho a stále byla při něm jeho žena Jiřina. Co ona musela, zejména v posledních měsících Jaroslavova života, prožít a dělat, si nikdo z nás nedovede ani představit. K tomu  je možné parafrázovat citát z Babičky od Boženy Němcové:  SVATÁ TO ŽENA.

V úctě ke svému kamarádovi napsal : Emanuel Střecha

   

 

 

 

 

                     

Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Pan Jaroslav měl štěstí, že jste byl jeho kamarád.
Eva Mužíková
Velmi dojemný příběh....,
Lidmila Nejedlá
Boj s touto nemocí je, bohužel, v dnešní době běžný. Váš článek je smutný, ale odráží těžkost života, sounáležitost a obětavost rodiny a sílu přátelství.
Eva Krausová
Když mi před 5 lety odešla navždy maminka, zemřelo cosi i ve mě... Říká se, že čas vše zhojí, ale nemyslím si. Zůstane prázdnota v životě. Člověk si ale o to více uvědomí, jak krátce tu jsme, a že o to více bychom měli život prožít a ne jen přežívat, dokud to jde se svými blízkými, ale i pak po jejich odchodu. Kéž bychom měli otveřené oči, srdce po celý svůj život pro druhé, nejen až když blízké ztratíme...
Zuzana Pivcová
Je to dojemná vzpomínka na kamaráda. Určitě jste mu v době nemoci musel být nablízku i Vy, když dokážete jeho pouť takhle podrobně vylíčit. Postoj rodiny považuji za mimořádný.
Naděžda Špásová
Ano,vždycky je smutné, když odejde hodný člověk. Ať se říká co chce, na to nejsme nikdy připraveni. Sama jsem si to prožila před 8 lety a se vším, co k tomu patří. Je od vás hezké, že takto na kamaráda vzpomínáte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA