ilustrační foto: pixabay.com

Ráno na Pasohlávkách

24. 8. 2017

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 21.8.2019 20:21

Hezké...

Alena Vávrová 4.9.2017 18:56

Já jen jela kolem, ale znám to z podobných vyprávění jako je to vaše. A určitě se tam chci podívat, i na druhý břeh a vylézt na tu věhlasnou Pálavu. Bohužel jsem taky sova, ale občas stihám fotit i východ slunce ;-) .

Věra Ježková 27.8.2017 22:31

Hezky napsané. Ráno si ovšem dokážu vychutnat jen výjimečně, jsouc sova.

Eva Mužíková 25.8.2017 22:55

Byla jsem tam s Vámi.....

Věra Lišková 25.8.2017 21:48

Jsem spíš sova, i když rána popisujete moc krásně. Stanování by se mi po letech zase líbilo.

Marie Ženatová 25.8.2017 06:38

Díky za milý článek, také mám moc ráda krásná rána - jsem také skřivan...

Zdenka Jírová 25.8.2017 00:32

Na pobyty na břehu Dyje mám ty nejkrásnější vzpomínky. Je tam opravdu krásně.

Elena Valeriánová 24.8.2017 21:46

Blanko, ani nevíte, jak vám rozumím. Rána jsou i pro mě tou nejkrásnější denní dobou. Ráda se dívám jak vstává den, vnímám to ticho, probouzení se ptáků, motýlů... Napsala jsem před časem článek " Nejkrásnější jsou ta obyčejná rána" a vidím, že to máme nastaveno stejně. Až na to focení, bez fotoaparátu by to nebylo pro mě to právě nejkrásnější ráno. :-)

Hana Rypáčková 24.8.2017 16:33

Dyje nikdy nespěchá a proto i ráno u ní musí být klidné a tiché... Pomalu prázdnin končí a klid a ticho bude jen pro nás rentiéry .

Zuzana Pivcová 24.8.2017 14:23

Krásné ráno, určitě příjemnější než v sídlištním paneláku. Ale i já si teď konečně trochu užívám venkova. Ještě pár dní.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá