Bez emoční inteligence se nežije příliš dobře

Život nás naučí, mladí teprve zkušenosti získávají a přiznejme si, že my jsme občas zmoudřeli a přemýšleli, až když jsme si namleli. Je to složité, nevnucovat se, ale laskavě domluvit, pokud na druhé straně je ucho k naslouchání. Podstatná je láska v rodině, tam se i snázeji naslouchá, jak mladým, tak starým. Dnes ta dravost ve všem je spíš negaci ve vztazích. Ale všichni si prožijí čas , tak jak žijí, ke konci si myslím musí nastat zákonitě zklidnění vzhledem k úbytku energie. Zda se to projeví v nabývání moudrosti to nevím.

Možná se to někomu nebude líbit, ale v citovaném výroku paní Jiráskové nacházím sebestřednost a postrádám ohleduplnost. Přece mi nemůže být jedno, když člověka svými řečmi raním. Může se tak stát ve vyhrocené hádce, ale pak bych se měla omluvit. Že staří lidé mají víc zkušeností než mladí, je neoddiskutovatelná skutečnost, není třeba ale na to upozorňovat často. Psychologických příruček jsem přečetla hodně, a to asi někdy před dvaceti lety. Včetně těch od dr. Nováka. Emoční inteligenci považuji za velice důležitou.

Jsem na tom podobně, jen musím konstatovat, že i na mé nevyslovené myšlenky často dojde. A to je rozhodně nepoužívám k programování. :-)