To, na co jsme ve čtyřiceti ani nepomysleli, se v šedesáti může ukázat jako velký problém. Z bytu, ve kterém jsme se celý život cítili příjemně, se jednou může stát past.
Uložit se do vany je náhle obtížné, dostat se z ní ven se rovná přímo akrobatickému cvičení. Na zemi to v koupelně klouže a není se čeho zachytit. Z pohovky v obývacím pokoji se špatně vstává. A zase došlo pivo, brambory a prací prášek. To je malér, protože se těžké věci nahoru do třetího patra dostávají čím dál hůř, když v domě není výtah.
„Už okolo čtyřicítky by si člověk měl začít ujasňovat, jestli mu jeho bydlení bude vyhovovat, až bude ve vyšším věku,“ říká Tamara Tošnerová, psychiatrička, která se specializuje na problémy dříve narozených lidí. „Jistě, zdá se to být brzy a v té době máme obvykle jiné starosti, ale jednou se nám to může vymstít,“ upozorňuje.
Český statistický úřad má jasný výpočet: V roce 2035 bude polovina české populace starší padesáti let. Už nyní se na to připravují výrobci nábytku i developeři. Nabídka doplňků a úprav domácnosti, které mohou starším lidem zjednodušit život, se zvětšuje už teď, jenže řada z nás uvažuje takto: Zařizovat byt na stará kolena? Zbytečnost. To už nějak doklepeme a raději něco ušetříme pro vnoučata. Mnohem lépe bychom však udělali, kdybychom na úpravy či stěhování mysleli už ve věku, kdy jsme ještě fit.
Volit můžeme ze čtyř možností.
1. Zůstat v původním bydlení
Stěhovat se chce málokomu, a pokud nás k tomu nenutí fakt, že původní byt z penze prostě neutáhneme, je nejlepší řešení zůstat tam, kde jsme zvyklí. Jen si byt upravme. K úrazům nejčastěji dochází v koupelně. Pokud se pouštíme do přestavby, dejme přednost sprchovému koutu před vanou. Ideální je takový, ve kterém je sedátko a madla, kterých se dá zachytit. Samozřejmostí je protiskluzová úprava na jeho podlaze. Pokud jde o větší rekonstrukci, vsaďme i na protiskluzové dlaždice v celé koupelně.
Nezapomeňme na dostatečně dlouhou sprchovací hadici, kterou dosáhneme na všechny části těla. Můžeme tak sedět na sedátku nebo stát a nemusíme se při mytí různě kroutit a ohýbat. Výrobci sprchovacích koutů nyní nabízejí speciální skla pro seniory a zdravotně postižené, která mají až čtyřnásobnou pevnost oproti sklům obyčejným. Když uklouzneme a praštíme do nich, nerozbijí se.
Většina těchto speciálních vychytávek byla ještě před pár lety drahou záležitostí, dnes se pohybují na průměrných cenách. Výrobci a prodejci si dobře uvědomují, že lidí ve věku nad padesát let přibývá a stávají se významnou kupní silou. Zároveň tito klienti nejsou lehkomyslní, nejsou zvyklí zbytečně utrácet, a tak se výrobci předhánějí v nabídce dobré kvality za dobrou cenu.
Dobrou investicí do stáří je výměna sedací soupravy. Jestliže je měkká a nízká, budeme s ní mít problém vstát. Pořiďme si místo ní pohodlná křesla s vysokým opěradlem a opěrkami na ruce, které jsou dobrým pomocníkem při vstávání. Existují už i kolekce křesel a židlí pro seniory, které sice na pohled vypadají jako obyčejná křesla a židle, ale mají úpravu, která se snadno čistí. Jsou nehořlavá a voděodolná, takže se nic nestane, když nám na ně třeba ukápne káva.
Na lidi vyššího věku myslí i výrobci kuchyní. Pokud si pořizujeme novou, která nám má vydržet až do konce života, doporučují, aby pracovní deska byla níže, než je obvyklé. Proto, abychom u ní mohli pracovat a přitom sedět, kdyby nás začínaly bolet nohy.
Pokud už se rozhodneme byt přestavět či vybavit tak, abychom v něm prožili příjemné stáří, udělejme to zásadně v rodinném domě, v bytě v přízemí nebo v domě s výtahem. Investovat do bydlení ve třetím patře, do nějž jednou nebudeme schopni vyjít, je nesmysl.
2. Vyměnit bydlení za jiné
Je to dobrá cesta, pokud víme, že ten náš nám nebude vyhovovat. Není nic horšího, než zůstávat v obrovském bytě plném nepotřebných věcí a vzpomínek a dávat za něj téměř celou penzi. Mnohem jednodušší je najít si byt menší, levnější a zbytek peněz investovat do cestování, koníčků nebo třeba dobrého jídla. A nedržme se stereotypů. Seniorský manželský pár klidně může zařídit dvoupokojový byt tak, že jeden pokoj patří muži, druhý ženě a společnou mají kuchyň. Je to často lepší řešení, než hádky, že jeden už chce ulehnout, druhý si chce číst, pak chrápe a ještě vstává příliš časně ráno, protože nemůže spát.
„Jako riziková varianta se ve stáří často ukazuje i vysněný domek se zahrádkou,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová. Zná totiž hodně lidí, kteří zůstali po ovdovění sami v rodinném domě a nejsou ho schopni utáhnout ani finančně, ani fyzicky. A peníze na údržbáře či zahradníka má v penzi opravdu málokdo. Pokud je dům na odlehlém místě nebo daleko od rodiny, přemýšlejme, jak se v něm bude žít, kdybychom byli nemocní, osamělí, nepohybliví. Jestliže máme zahradu, měla by to být zahrada, se kterou je co nejméně práce. Zapomeňme na záhony květin, na zeleninová políčka. Ideální je trávník a okrasné stromky. Představy o tom, že v penzi budeme pěstovat biozeleninu všeho druhu, obvykle končí jen jako pouhé představy.
3. Přistěhovat se k mladým
Pozor, jde o nejrizikovější variantu. Kateřina Rajnicová z Masarykovy univerzity v Brně provedla průzkum s názvem Vztahy a soužití v rodině. „Vyplynulo z něj, že naprostá většina Čechů považuje za ideální variantu, když jednotlivé generace žijí odděleně,“ uvádí. Jako důvod, proč se sestěhovat, totiž podle jejího výzkumu považujeme nejčastěji špatný zdravotní stav někoho z rodiny a nedostatek peněz na samostatné bydlení. K sestěhování generací nás tedy donutí teprve nepříznivé okolnosti, dobrovolně do něj jdeme výjimečně. Za výhodu, kterou společné soužití více generací přináší, označujeme jedině to, že starší příbuzní mohou hlídat děti.
Dříve sice bývalo běžné, že sedláci předávali hospodářství mladým a sami dožili takzvaně na vejminku, tento model však nyní téměř nefunguje. I když, architekti a developeři mu dávají jistou budoucnost. Čím dál častěji se zaměřují na projekty bezbariérových domů, které mají dva samostatné vchody do dvou bytů. Mohou v nich žít dvě generace rodin, aniž by si překážely. A vzájemně si pomáhají: Babi, jdeme večer do kina, dohlédnete na děti? Dědo, jedeme na velký nákup, co ti máme přivézt?
Ovšem právě toto soužití přináší nejvíce dramatických situací. Idyla se koná málokdy. Je třeba si přesně vymezit pravidla. Zda se jedná o dvě samostatně hospodařící jednotky, kdo co platí, kde se klepe na dveře.
4. Odstěhovat se do penzionu
Pro někoho je to noční můra, pro jiného příležitost, jak nebýt sám a poznat nové přátele. A není to levná záležitost, počítejme s tím, že v lepších typech penzionů budeme platit více než je obvyklé nájemné. Lepších typů přibývá, vznikají i celé vesnice pro seniory, což jsou vlastně obdoby satelitních městeček. Výhodou je, že v nich je pečovatelská služba, často i kadeřnictví, obchod, možnost nechat si uklidit nebo přivézt nákup. Jen to všechno něco stojí.
Levnější jsou klasické domovy pro důchodce, jenže jejich nevýhodou je ztráta soukromí. Většinou jsou v nich na pokoji ubytováni dva lidé, jsou tedy vhodné především pro ty, kteří už se o sebe sami neumí postarat. Pokud však někdo chce mít jistotu, že se v takovém zařízení jednou dočká potřebné péče, měl by si o něj zažádat minimálně s pětiletým předstihem.
Vratislava Hofmanová
|
Naučte se vyhazovat věci. Je to těžké, ale důležité |
|
