Jak se připravit na to, aby bylo v seniorském věku doma dobře

Zdravím, my před nějakou dobou také stěhovali mojí babičku do menší garsoniéry, která je od nás pár kroků. My i babička máme rádi svůj klid, přesto jí vždy denně navštěvuji, nosím nákup atd. A je fakt, že člověk za desítky let nastřádá velké množství haraburdí - což platilo i v případě babičky, která bydlela ve velkém bytě. Samozřejmě představa stěhování toho všeho z velkého bytu do garsoniéry je šílená :-D. Tenkrát jsme si na to zavolali posilu ze https://stehovanikoruna.cz/stehovani-bytu/ a pak dokonce i dost nábytku u nich prozatímně odložili, než se to prodalo, roztřídilo a tak. Samozřejmě všechno s vědomím babičky, která tomu šéfovala :-D. Bylo to těžké zprvu z tak velkého bytu do malého, ale teď už babička říká, že stejnak trávila čas jen v kuchyni u křížovek nebo u televize, kde občas i spala. Po dědově smrti do ložnice už nechodila.

Změna je život. Velký byt jsem zrušila. Mám nádherný moderni byteček, takovou velkou telefonní budku. Dárek k loňskému Ježíšku. Nechci být otrokem bytu, chci si užívat. Táhne mě to ven - mezi lidi, do pestrobarevnosti, do života. Nemám záclony, kazily by mi překrásný výhled na Prahu, ani koberce, mám vyhřívanou podlahu, na které rotuje naprogramovaný robot. Syn mi zrekonstruoval byteček k obrazu mému. Chci se bavit, užívat si, a ne dokola otirat z harampádi prach, a ještě v pokojích, do kterých pomalu ani nevlezu. Nejsem "inda", nevyšívám, neštrykuji, ale ráda se "zaháčkuji". Nepopelím se doma jako slepice. Výtah je v dosahu, ale raději - po schodoch. A nemoci, ty si nepřipouštím. Jsem optimista a kavarenský typ. :-)

Milá paní Hofmanová, než dávat rady, jak uzpůsobit bydlení pro starší věk, nebylo lepší napsat článek o tom, co by senior měl udělat sám pro sebe, své zdraví a kon dici v rámci svých možností ? A ne jim radi t co mají vyhodit a dělat úpravy v bytě a podobné jiné "dobré rady" . Vždyť Vy tím článkem téměř odepisujete lidi, kteří dosáhnou vyššího věku. To mají sedět doma se založenýma rukama a čekat a přemýšlet o tom, že budou mít potíže, že je postihne choroba a proto dopředu budou investovat do věcí, které třeba ani potřebovat nebudou? Mi bude letos teprve 63 let a vůbec si nepřipouštím, že třeba budu špatně chodit a onemocním. Vždyť je to rouhání vůči sobě samému.Osobně se snažím udržet co v nejlepší kondici, být aktivní. Mám hodně koníčků a chodím pravidelně do posilovny a na dlouhé procházky se psem. A pokud nastane doba, kdy mě začnou síly opouštět, tak to budu řešit. Teď byť mám malinkatý důchod raději budu investovat peníze do aktivit, na které stačím a které mě budou udržovat v dobré fyzické a duševní kondici, než do úprav bydlení, které mi tak jen budou ukazovat, holka stárneš, začínáš být k ničemu, nic nezvládneš.

Patřím k těm, kteří na své stáří mysleli s předstihem. Je mi 71 let, již před 10 léty jsem se přestěhovala do malého bytu s balkonkem, kdybych nemohla tak často chodit na procházky, protože mám potíže s chozením, byt má mám 1.patře s pohodlným výtahem v krásném domě, i když panelovém. Koupelnu mám se zvýšeným WC, mám tu madla k pohodlnému zdvíhání se a u vany. Myslím, pokud budu jen trochu pohyblivá, mohu v něm dožít.Určitě bydlení ve stáří nepodceňujte, vyplatí se to.

Milá Lidmilko - ještě dodávám k předch.příspěvku: Loni jsem dosáhla 70.ti let a na vlastní oči jsi viděla (Ty i Ája), jaký problém už pro mne byly schody u Tebe doma. Proto - pro výlety/pobyty si už předem prověřuji: Terén = bez kopců, budovu = výtahem. Tak "zamává s člověkem 10 let" !

Věděla jsem, že k žádosti o Dům s pečov.službou potřebuji také stanovisko lékaře. Obvodní lékařkou MČ Prahy .. byla tzv. "drsňačka" = bývalá vojenská lékařka. Dovedete si představit můj strach! jít za ní s tím formulářem, ve svých 60ti letech - ještě jakž takž zdravá, myslela jsem, že mne vyhodí. Ale stal se zázrak!! - místo vynadání, vyhození mne pochválila slovy: "Vy jste jedna z mála, která na své stáří myslí s jasným rozumem a včas". Kolonku formuláře vyplnila - a já na tato slova nezapomenu.

Mírně se usmívám tomu, jak se má senior připravit na život v 60 letech. V tom věku bude chodit ještě do zaměstnání a nikdo se nebude ohlížet na to, zda vyjde schody do autobusu, natož vleze-li do vany. Libuška to napsala velmi dobře.

Na toto téma bych mohla napsat román a snad jej taky jednou i napíšu. Gratuluji všem lidem typu paní Houdkové stejně tak jako typu žen kamarádky paní Jakubcové. Co je z mých zkušeností nejhorší? Nedělat nic. V kolika "mega" domech o jednom členu domácnosti jsem já už byla... A téma schraňování, neschopnost se rozloučit se spoustou tretek a nefunkčních věcí, /nemyslím tím vázu, která nám připomíná velkou životní událost/ to je kapitola sama pro sebe. Vždy se snažím jemně klientům podsunout myšlenku, aby mysleli na své děti, na dědice, kteří dostanou dům od sklepa po půdu plný krámů, a to opravdu vím o čem mluvím. Někdy je to k neuvěření kolik opravdu nepoužitelných věcí v domě míjím. Ale je to o povaze. Je to o rozhodnutí; VČAS si uklidit kolem sebe a věřit, jak se mi tím vyčistí i hlava a duše. Přeji všem pohodový rok 2016.

Dobře napsaný článek. Díky.

Ani s garzonkou mi nehrozí, že bych "jen seděla na lavičce" a pak se do ní vrátila. Však děvčata víte, že - pokud zdraví dovolí a dokud to jde - často mizím. Paní z 1. patra nohy neslouží - po rovině jít může, ale schody nesejde! ( může se stát každému - právě na to jsem myslela před stěhováním.) Nevím taky, k čemu by mi bylo "šmejdění" po velkém bytě, když bych neměla na nájem !!