Hrátky s češtinou - Dřevjený špalík aneb pyš jak sliš

Libore,čtu doopravdy s velkou radostí a doufám, že Tvůj humor souvisí i se zlepšením zdraví. Přidám dvě malé školní vzpomínky - V taneční škole jem našla zapomenutou neoznámkovanou prověrku žákyně (nikoliv mé) z 2.roč. - napočítala jsem v ní 53 chyb. Svým žákům jsem jednou ve 3.třídě na procvičování vyjmenovaných slov dala diktát z krkolomných vět, s tím, že oznámkuji jen ty, které budou bez chyby - byly 4 jedničky. (př. věty: Z té výšky bylo vidět na blízké vísky i vzdálenou vysočinu).

No, zažila jsem i inženýra, jaderného fyzika, který mi psal, že se nad mým dopisem usmívá pod fousi. Není to moc příjemné, muset číst hrubky, ale ne každý umí všechno. Já zase nerozumím technice, tam mi znalost češtiny nepomůže. :-))) Ale Tvůj příspěvek je bezvadný a doufám, že po něm budou následovat další.

Jojo, Liborku, moje dcera učí na VŠ a taky někdy žasne, jako hrubky vysokoškoláci píší. Bidlím v praze, na Visočanech. Atd. To je jen málo, co si pamatuji... Je to děs, že dneska školy neučí, ale snaží se jen splnit co nejvyšší počet žáků, aby dostaly peníze "na hlavu". Ale do hlavy se dětem vědomosti již nedostanou... A jinak...jen tak: pýšu, pýšu, do šuplýku, co my slyna přynese, z češtiny jsem mjel vždi čtiřku, ta se pjekně pronese :-)

Liborku, tyhle tvoje vzpomínky na studenty mi tu chyběly. Pobavila jsem se.

Bohužel s podobnou češtinou se setkávám v bakalářských pracích. Ještě, že mají vedoucí/ho práce, který/á jim to opraví. Bohužel se studenti, kteří měli z češtiny 4 u maturity dostanou až do třetího ročníku na soukromé VŠ a k získání titulu bakaláře.