Vzpomínka na velkou vodu 2002

Ali,zdravím a zase někdy na těchto stránkách na viděnou.mm

Mé zážitky by také vydaly na celý článek a v jejich důsledku jsem musel opustit polozbořený činžák v ČB a odstěhovat se na nedostavěnou chalupu v Brloze. Velké štěstí, že jsem se před pár lety do jejího budování pustil. Pro kluky to ovšem bylo velké dobrodružství.

Naštěstí mně se povodeň přímo nedotkla, ale všude kolem byla spoušť. Myslím, že Gastonovi fandilo celé Česko, tolik si lidé přáli, aby to zvládnul. Bohužel...

Byla jsem v té době s maminkou a sestrou na chalupě. V noci voda zaplavila přízemí, stěhovaly jsme věci do patra, chaoticky, dokud to nevzala do rukou maminka, pamatovala přesuny do krytu za války. Měly jsme málo zpráv, nešel proud, telefon skoro vybitý. Dodnes je mi nepříjemný hukot vody, to byl nejsilnější vjem. Ale - maminka byla ještě naživu.

Alí, díky za tuhle vzpomínku. I jen při čtení jsem se znovu začala třást. Byla jsem v té době sama na chalupě, seděla u televize a bála se o Prahu, o lidi, které jsem neznala. Snad už nic tak hrozného nikdy nepřijde. *****

Alenko, záplavy posledních let byly všechny hrozné a jen ze sledování televize jsem byla špatná, natož, když se toto přímo týkalo známých lidí. Moc dobře si pamatuji povodně 2010 na Liberecku, kde jsme s Jiříkem sami prožívali v naší velké lásce období bezmocnosti...a nyní denně ukazují tuším na Nově ve večerních zprávách ty povodně 2002, o kterých píšeš..smutné...a chudák Gaston a spousta lidí...

Álo, kéž by zůstalo jen u vzpomínek a už se povodně neopakovaly. Vždy mě zamrazí, když si vybavím sloní chobot, trčící z vody.

Čechy 2002 a Morava 1997 - nedá se zapomenout. Ali, díky za připomenutí a osobní vzpomínky.

Napsala jste to velmi dobře, také na to vzpomínám. Byli jsme v době na dovolené ve východních Čechách, tak jsme přímo nezažili, ale každý den jsme sledovali, co se děje. Nedovedla jsem si představit, že bude zaplavená Praha, metro, Karlín. Když jsem asi po dvou letech vystoupila z autobusu na Florenci a najednou jsem se nemohla orientovat, kudy na nádraží. Tak jsem se zeptala a paní ve stánku mi řekla, že je to proto, že tam zbourali několik domů po povodni. Znovu se mi ta hrůza vybavila. Gastonovi jsme fandili a bylo mi moc líto, že to prohrál. Také zastřeleného slona v pražské ZOO jsem oplakala. Neumím si představit, že bych najednou neměla dům a nic z něho. žádnou vzpomínku. To je velké neštěstí. V práci jsme to projednali a vybrali nějakou částku něco přidali odbory a poslali jsme je do Velkých Heřmanic na obnovu cest.

Dneska jsem šla přes starý most na Mělníku a našla jsem tam značku, kam dosahovala tehdy voda. Oblast bez mostu přes Labe musím rozšířit až na Mělník, který jsem opomněla.