Když vás zavřou. Několik praktických rad

Přestože již svoje zkušenosti s nemocnicemi mám, tak jsem článek četla ráda. Ačkoliv si na péči, která mi byla poskytována, nemohu stěžovat, tak jsem ve všech nemocnicích vždy pociťovala určité omezení svobody. Ten nadpis článku se mi proto jeví jako velmi výstižný. Jiří, přeji Ti zdraví bez omezení!

Napsal jste to výstižně a prakticky, Možná, že to budu brzy potřebovat, mám jít na operaci kolene.

Jirko,velmi dūležitý a zajímavý příspěvek.Taky mám dost zkušeností z nemocničního prostředí .Negativní i pozitivní!Příspėvek jsem chtėla označit všemi *,ale než jsem ťukla na2.rak už jsem další možnost neměla.Dala jsem 1 ale patří 10☺

Jiří, život člověka není jednoduchý - já jsem si pobyla v nemocnicích už hodněkrát a většinou to byly plánované operace, takže jsem přijela sbalená. V Motole jsem pobývala týden, prodělala jsem operaci štítné žlázy, v květnu 2000 a na Motol vzpomínám velmi dobře. Profesionalita i lidskost tam byla normální. Totéž jsem zažila i v roce 2012 v Plzni, ale třeba na Liberec nemám moc dobré vzpomínky...

Já jela na kole jen ukázat doktorovi nohu, aby mi dal nějakou mast...a už mě vezli s trombozou a oboustarnou embolií přímo na JIP - takže u sebe nic a ještě starost, co s kolem zaparkovaným před ordinací :-)

Jiří, přestože jsem v nemocnici byla několikrát, vícelůžkovými pokoji počínaje a díky " nové době " třikrát na nestandartu zatím konče, člànek jsem přečetla jedním dechem. Žàdná informace mne nepřekvapila, skoro všude kde jsem byla / Liberec, Česká Lípa, Rumburk, Krásná Lípa, Děčín a Vysoké nad Jizerou/ je to podobné. Zaujal mne ale ten Tvůj styl psaní, ve kterém nechybí i trocha humoru, což je v tomto případě určitě vítané. Děkuji a přeji, aby jsi nemocnici pro příště navštěvoval ne jako pacient, ale když už, tak jen jako návštěva.

Jiří, takovýto příspěvek asi nikdo nečte zrovna s nadšením, ale určitě je užitečný a na portále pro seniory zvlášť. Sama jsem se ocitla v podobné situaci poprvé v životě úplně nepřipravená jen v tom, co jsem měla na sobě. Manžel mi pak postupně vozil potřebné věci a při propuštění jsem se nestačila divit, co tam všechno mám. A na jídlo jsem si stěžovat opravdu nemohla.

Je hezké, že jste čas strávený v nemocnici využil nejen pro sebe. Váš článek je velmi užitečný a moc pěkně napsaný. Tašku sbalenou nemám, ale mám alespoň seznam věcí, které bych si měla v případě nutnosti rychlého odchodu z domova vzít. Přeji vám hodně zdraví.

Pochopila jsem, že "připravenému štěstí přeje". Pane Jiří přeji vám brzké uzdravení a aby už jste tu tašku nikdy nepotřeboval. Já zatím připravuji jen kufr na cestování, nechci přivolávat nějaké nemoci.

Na mne by ta předem připravená taška nepůsobila právě nejlépe, spíš bych měla pocit, že mi může nějakou neočekávanou situaci "přivolat". A pokud bych se dostala do nemocnice přímo zvenku (což se mi stalo), zůstala by neupotřebena doma. Podruhé jsem dojela večer do nemocnice městskou dopravou a v domnění, že budu propuštěna, jsem měla u sebe asi jen občanku a jízdenku. Skončila jsem na sále a pak na nadstandartním pokoji, protože jinde nebylo místo. Sestra (ta vlastní) mi pak donesla nějaké další věci. Přibalila mi tehdy knižní vydání televizního seriálu Nemocnice na kraji města - a můžu říci, že s takovou optimistickou a klidnou nemocnicí jsem všechno kolem viděla dorůžova.