Můj úsměvný příběh z vojny
ilustrační foto: pixabay.com

Můj úsměvný příběh z vojny

15. 8. 2017

Byl prosinec 1962 a já jsem v té době sloužil na vojně v Pražské posádce jako řidič. V tomto čase panovaly velké mrazy až -25st. A v této zimě jsem byl na služební cestě v koloně aut za Prahou a jel jsem jako poslední. Celá kolona zastavila před uzavřenou železniční závorou a čekala, až projede vlak. Byl jsem už velmi unaven, tak jsem si položil hlavu na volant a usnul jsem. Probudila mě až velká zima a koukám, stojím sám uprostřed polí před otevřenou závorou a všechny auta přede mnou pryč. Po otevření závory odjeli a mě tam nechali.

Bylo už k večeru a začínala být tma a já jsem si vzpomněl, že mám večer nahlášenou vycházku a mám rande. Stěží jsem v tom mrazu nastartoval a odjel jsem sám do kasáren. Jelikož bylo už pozdě, nechal jsem auto před kasárnami na civilním parkovišti, což jsme normálně dělali, když jsme přijeli o něco později. Rychle jsem se vysprchoval, oblékl, navečeřel a jen tak tak jsem to rande stihl. Celé rande jsme s přítelkyní strávili po hospodách u grogu, protože venku bylo -25st. Vycházka mně pomalu končila a přítelkyně mě jela tramvají vyprovodit ke kasárnám. Já jsem ji posadil do mého auta, to jsem nastartoval, pustil topení a sám jsem se šel na vrátnici odhlásit z vycházky, protože mně už končila.

Dírou v plotě, kterou jsme tam měli pro takové příležitosti udělanou, jsem se vrátil k přítelkyni do auta. Asi dvě hodiny jsme se v nastartovaném a vytopeném autě muchlovali, a jelikož přítelkyni jela tramvaj, tak jsme se rozloučili, ona odjela, já jsem vypnul motor a šel jsem dírou v plotě spát. Nespal jsem ani dvě hodiny, když slyším zvonec a křik -poplách, poplách. Při poplachu jsem měl jako řidič za úkol co nejrychleji jen v nejnutnějším oblečení přistavit auto ke skladu, aby vojáci mohli auto naložit vojenským materiálem, a potom jsem se mohl jít doobléci a vrátit se k autu. Tak jsem také učinil a jen v papučích a košili a v kalhotech jsem auto přistavil ke skladu, ale byl jsem jediný, který v -25st auto nastartoval, protože bylo ještě teplé i přes to, že bylo naftové, které se v zimě hůře startuje než benzinové. Všichni a hlavně můj velitel se tomu hrozně divili a kroutili hlavou, jak je tohle možné. Plácali mě všichni i vysocí důstojníci po ramenou a chválili mě, jak mám svoje auto v pořádku a jak se o něj pečlivě starám, že nastartovalo v tak velkých mrazech.

Potom jsem musel po dooblečení všechny vozy i benzínové vozy velitelů roztahovat, protože je měli úplně zmrzlé. Druhý den jsem dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou jako nejlepší řidič a dostal jsem také opušťák přes vánoce i přes silvestra, což se normálně nedávalo. Takhle jsme sloužili vlasti a byli připraveni bojovat s imperialisty. 

Ještě dnes vidím ty komunistický důstojnický papaláše, jak stojí zachumlaní před kasárnami po vyhlášení poplachu za účelem zjistit, jak je naše armáda připravena v tak velkých mrazech na imperialisty, a ono přijelo na to velké nádvoří pouze jedno auto, ze kterého vystoupil rozcuchaný, ospalý voják pouze v papučích a košili. Musel to být pro ně šok, že z celých kasáren nastartovalo pouze jedno auto. A to kdyby jen tušili, proč.

 

Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.

                                                           

 

 

Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Emanuel Střecha
Děkuji všem že se Vám můj příběh z vojny líbí. Pokud se chcete podívat na moje fotky z vojny,zadejte si do vyhledávače na internetu moje jméno a asi na druhé pozici tam jsou moje fotky ze zkráceným příběhem. Ještě jednou děkuji za přízeň, Emanuel Střecha
Libor Farský
Mám velkou radost, že příběhy z vojny mohou pobavit i ženy, tak jich pár zkusím také připojit.
Věra Lišková
Tomu se říká štěstí, užít si rande a ještě za to dostat pochvalu a dovolenku.
Jaroslava Handlová
Veselé vojenské příběhy s ještě veselejším koncem - to ráda poslouchám i čtu. Když je někdo koumák, tak se prostě daří!
Alena Tollarová
Chlapi si vyprávějí o vojně zas a znovu. Bylo to asi leckdy kruté, ale - jak je vidět - i úsměvné. O čem si asi budou vyprávět dnešní mladí?
Lidmila Nejedlá
Mám ráda příběhy z vojny, je to něco jak z jiného světa. Pěkný příběh.
Zuzana Pivcová
Ty poplachy asi byly pěkná bláznivina. Ale vím, že někde se to proláklo tajně dopředu a všichni byli nachystáni, což asi nebyl Váš případ. Dobře jsem se pobavila. Takový malý Tankový prapor.
Jana Šenbergerová
Tak to jste měl velké štěstí a ještě dnes můžete svým příběhem pobavit spoustu lidí. Pěkná ukázka toho, jak je všechno relativní.
Eva Mužíková
Tak to je příspěvek na pět hvězdiček... Věřím, že si na to, jak jste uvedl velitelstvi v omyl ještě po letech vzpomenete rád.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.