Dotykové léčení: schopnost, se kterou se už narodíme

Máte pravdu, pane Libánský, doteky jsou nesmírně důležité už pro vývoj dítěte, pro vývoj jeho vnímání, aby se je naučilo později samo používat. Je až s podivem, kolik lidí se neumí dotýkat a nebo se "dotýká" nevhodně, jsou ochuzeni o tu zvláštní citlivost a energii. Myslím, že u zvířat je to jiné, dotýkají se intuitivně. Stalo se mi několikrát, že se mi ( i cizí ) pes položil na místo, které mne bolelo, zvířata pro "to" mají zvláštní cit. Stalo se mi také, že jsem jednou svého malého, tenkrát nemocného, nespavého a vyčerpaného vnoučka sevřela v náručí, strachy bez sebe. Po chvíli jsem cítila, jak se pomalu uvolňuje a nakonec přestal plakat a usnul. Seděla jsem bez hnutí čtyři hodiny, celá zkroucená a bála se pohnout, že to pokazím. Probudil se s úsměvem a bez horečky, já jsem se cítila jak vyždímaná a chvíli mi trvalo, než jsem se dala dohromady...ale šťastná. Shrnutí: asi nějakou dobrou energii předávat umím, všichni mí "chlapci" ji ze mne uměli "vytáhnout" , ale neuměli dát zpět...naštěstí si ji umím znovu doplnit :-)) I mé dospělé dcery občas vyžadují "pochovat" a pohladit, o laskavých slovech ani nemluvě. Nestává se mi to často, ale občas mi ruce mimovolně vystřelí vpřed, ještě nikdy se mi však nestalo, že by je někdo odmítl...intuice?

Jsem opatrný, nepletu se do řemesla senzibilům/léčitelům, kteří mají potřebné dovednosti a zodpovědnost. Nicméně mne občas potkávají situace, setkání s člověkem, které si říkají o dotek. Znáte to... podáváte ruku na rozloučenou a spontánně přidáte i druhou nebo už při letmém pozdravu, někoho koho znáte, mu položíte ruku na rameno. Není to vždycky, nejedná se o konvenci, ta situace si o to někdy sama řekne. Dovolil jsem si kdysi zažertovat s mistrem Reiki... Potkal jsem se s ním na nějaké neformální společenské akci, nebyl tenkrát vůbec veřejně známý. Věděl jsem kdo to je..., položil jsem mu ruku na rameno a říkám: "Máš zajímavou energii, dej mi chvíli..., ty máš mistrovské zasvěcení Reiki". Chvíli si dal na čas a pak povídá: "Ale to přeci nemůžeš takhle tady poznat...". Odpovídám: "Jasně, že nemůžu ale moje paní s tebou dělala Reiki u Mirka Čapka". :-)

Také věřím v sílu doteku kterou ráda přijímám a i ráda předávám.

S předáváním životní energie a jejími léčebnými účinky prostřednictvím doteku mám bohaté zkušenosti. O analgetických účincích energie předávané vlastní rukou jsem se přesvědčila mnohem dřív, než jsem se dověděla, že je to možné. Skvěle předávají energii dětské ruce, to ví každý, kdo s nimi přichází do styku. Škoda, že se toho neučíme využívat od dětství ve škole.

Ráda jsem si tento příspěvek znovu připomněla a ještě raději bych byla, kdyby to fungovalo vždycky!!

Chvála doteku, který uzdravuje tělo i duši. Hned je mi o trochu líp. :-)