Jak jsme chytali myši
Ilustrační foto: pixabay.com

Jak jsme chytali myši

7. 8. 2017

Ten rok, už na jaře málo pršelo! A léto 1947, to byla přímo výheň! Nikde ani mráčku. Copak nám klukům to ani tak nevadilo, ale říkalo se, že bude málo obilí a že bude málo chleba! Říkali, že bude hlad! To léto bylo hodně polních myší! Někde se pole přímo hejbala.

Vymysleli jsme si bezva zábavu. Budeme chytat a zabíjet myši. Kousek za našim barákem, na levé straně směrem ke Kosmonosům, dnes tam stojí Administrativní Centrum „ Škodovky “, jak se dnes říká “ ácéčko “ , už začínala pole, která už byla v polovině července sklizena. Tak to bylo naše působiště. Na pole, na strniště, jsme nemohli jít bosí, tak jsme se obuli do plátěnek, cviček, někdo i holinek. Každý jsme se nějak "ozbrojil“. Někteří kluci měli klacky, lopatky, hrabičky. Já jsem vzal pohrabáč od kamen. Byl na jednom konci pěkně špičatý! Sešli jsme se v danou hodinu před barákem a vyrazili.

Skutečně! Pole se doslova hýbalo. Dali jsme se do nich! Vím, byl to nerovný boj, ale každý chtěl trufnout toho druhého, kolik že myší zabil. Počet už si nepamatuji. Myši lítaly z díry do díry, my po poli za nimi! Byla to řež!! Chodili jsme tam asi týden. Pak nás to přestalo bavit. Myši tam byly pořád.

 

Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.

Můj příběh Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(3.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Vzhledem k dalším článkům, které se mi líbí, tohle byl asi nějaký úlet- že ? No, stane se. :))
Zdenka Jírová
Po přečtení Vašeho článku jsem se trochu vyděsila z toho, s jakou radostí popisujete vraždění myší. Já chápu, že přemnožená zvířata nějakým způsobem ohrožují nás, lidi, a proto jejich množství nějak korigujeme. Myslím ale, že se to dá dělat humálním způsobem a ne "takovou řežbou", kterou popisujete . Chápu, že kluci v určitém věku to ještě nechápou, ale ne na všechna dobrodružství musíme být hrdí i po létech.
Drahomíra Stínilová
Nemám strach z pavouků, ani různých brouků. Ale v dětství jsme byli na výletě na Šumavě,myslím v Sušicích, a tam na nás na večerní procházce s kamarádkou vybafl snad potkan. Vyloženě se proti nám postavil a syčel. Od té doby se myší bojím. Článek je ale pěkně napsaný a vystihuje tehdejší dobu z pohledu kluka.
Jana Šenbergerová
Myši jsem nikdy nechytala, bylo by mi jich líto, ale nejednou skončila nějaká při zemědělských brigádách v mé tašce, kapse, nebo za krkem, když nás jimi strašili kluci.
Eva Balúchová
To je vzpomínka i na mé mládí.Nešlo snad ani o to ty myšky zabít,ani nevím jestli se mi to někdy podařilo.Ale bylo veselo,běhali jsme po poli.Dodnes když jdu kolem pole si na to vzpomenu.
Lidmila Nejedlá
I takové jsou vzpomínky na dětství. Nikdy jsem se myší nebála, když se oralo pole, chytala jsem je v brázdách do ruky. Mnohdy mě kousla a zůstala viset na prstě.
Ilona Erika Kolář
Článek na můj vkus až moc morbidní.:(

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.