Co když uslyšíte: Jste stará

Když jsem nastupovala do svého posledního zaměstnání před důchodem, byla jsem pozvána k náměstkovi firmy na pohovor. Byla jsem uvedena k němu do kanceláře a jeho první slova byla: " V telefonu jste se mi zdála mladší", protože už jsem se s tímto názorem několikrát setkala, reagovala jsem se smíchem :"Takže zase můžu odejít?" Náměstek zkonstatoval, že mi nechybí smysl pro humor a že jsem testem prošla, že potřeboval vidět jak se zachovám ve vypjaté situaci . takže se nakonec povedlo a přijali mě. Když se dnes na firmě zastavím, vypadá to ,že mě rádi vidí a už jsem i vyslechla nabídku, jestli se nechci vrátit alespoň na brigádu. V této firmě si uvědomují, že lidé se zkušeností jsou pro firmu cenní. Že mládí a krásná tvářička není vždycky všechno.

Před rokem jsem odešla ze státní služby do důchodu. Někteří kolegové byli tehdy na dlouhodobých neschopenkách, dvě kolegyně na mateřské. Vedení lanařilo absolventy naší univerzity, zveřejňovali inzeráty na pracovní pozice. Dva mladé přijali, po krátké době mladí odešli jinam za lepším a já se stala tak potřebná jako nikdy předtím. Nakonec jsem přesluhovala celé dva roky až do příchodu mladých maminek do práce. Byla to shoda okolností, které jsem se pochopitelně nebránila.

Je mi líto, že schopní, zkušení odborníci, spíše odbornice mají často takové potíže kvůli věku. Bohužel tak to dnes je. Štěstí má jen ten, kdo má vlastní zázemí a dobře prosperující firmu. Dělník, ten většinou práci i když podřadnější najde., pokud mu slouží zdraví. Ale i mladí vzdělaní uchazeči to nemají jednoduché - máte praxi ? nemáte - tak bohužel. Ale kde ji mají získat ? Takže i když jsme produktivní do vysokého věku, žádaní vlastně jen v krátkém období. Je to odvrácená tvář této demokracie, přiznám, že bych se cítila šíleně, ucházet se o práci s odmítáním, nebo stát frontu na UP, tohle jsem bohudík nikdy nezažila.

Na poznámku-jste stará-odpovídám jsem.Proč to nepřiznat.Záleží jen na zdraví a vlastních pocitech.Moc se mi líbí,,každý je tak starý,jak se cítí".A co jsem v důchodu,dělám jen tam,kde o mne stojí a na co stačím.

Ač jsem seniorského věku ještě nedosáhla (je mi 56 let), s pojmem "jste pro nás stará" jsem se setkávala v posledním roce téměř neustále. Pochopitelně ne přímo - v krásně zaobalené formě "nedpovídáte našim požadavkům". Po manželově smrti jsem nebyla schopná vrátit se ke své profesi, tak jsem začala "lovit" ve vodách, kde bych mohla uplatnit zkušenosti z předchozích zaměstnání - např. perfektní znalost češtiny (jako lektor), organizační schopnosti a znalost prostředí (referentka), preciznost a přesnost (fakturantka) atd. atd. Oslovila jsem desítky zaměstnavatelů, pokud už mě pozvali na pohovor, dozvěděla jsem se výše uvedenou větu. Pokud mě přijali, ve zkušební době jsem byla odejita, protože jsem údajně nevyhovovala - z různých důvodů. Na úřadě práce mi bylo řečeno, že o těchto praktikách vědí, ale nemohou s tím nic dělat. Nechtěli mě ani jako prodavačku do Takka, kde mi jako důvod nepřijetí sdělili mé vzdělání (SŠ) a přehled předchozích zaměstnání s tím, že je mě pro Takko škoda .... V takové chvíli člověk pozná, co to je smích zoufalce ....

Věk je jen číslo. V mé firmě pracují 2 ženy ve věku okolo 65 let a za nic bych je nevyměnila za mladší.

V roce 1994 jsem se nechala zlanařit do začínající firmy - lékárenské zásobování. Netušila jsem, že do 4 let bude firma rozkradená. Pak jsem měla termínovaný pracovní poměr ve státní správě, kde věk nehrál roli, naopak si vážili pracovní praxe a znalostí. V 56 letech nastalo další hledání zaměstnání, v telefonickém rozhovoru zaznělo vždy na závěr - ...a kolik je vám let? 56???? No to nepřipadá v úvahu. Tak jsem šla do předčasného důchodu o 2 roky dříve. Měla jsem vdovský důchod a menší příjem jako předsedkyně představenstva bytového družstva, tak to finančně nebyl valný problém. Nabídky práce, jako v realitní kanceláři v Nuslích, kde moje vedoucí měla být dcera majitele, 22 letá a k mé práci patřil i úklid kanceláří, nikomu nepřeji. Ještě jsem se dozvěděla, že v téhle realitce také zaměstnají uchazeče na 3 měsíce za minimální plat a pak ho propustí.

Když jsem v roce 1998 ve 44 přišla o místo korspondentky, protože mne nahradil počítač, zúčastňovala jsem se výběrových řízení...a vždy slyšela, jak se mi ozvou-ale vybrána na místo byla mladší. Nastaly mi krušné časy, kdy jsem vařila, dělala barmanku, uklízečku, skladnici, telefonistku či prodavače reklamy. Všude jen na chvíli, vždy mi dali po třech měsících výpověď ve zkušební lhůtě a přednost opět dostali mladší. Další neúspěchy ve výběrových řízení mne srážely na kolena, že už jsem akorát na odstřel...a takhle při občasných brigádách a evidencí na úřadě práce jsem dokulhala v r. 2011 do důchodu.

Padesát mi bylo v r.1994, musela jsem měnit zaměstnání, mojí klikou bylo, že jsem byla programátorka a těch bylo málo, tak jsem místo sehnala. Později jsem měnila úplně obor a šla učit anglický jazyk, učitelů AJ je stále málo, takže nemám problém si i něco přivydělat při důchodu. Mám ale známé, kteří po padesátce měli velký problém sehnat místo, i několik let.