Foto: archiv autorky

Tatínek

30. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Hana Novotná

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Balúchová 30.7.2017 21:15

Hani,děkuji za moc hezky napsanou vzpomínku.Myslím,že jsme si při čtení většina vzpoměla na své tatínky.Obrázek je opravdu hezký!

Alena Tollarová 30.7.2017 20:45

Hano, moc ráda jsem si přečetla Tvoje vyprávění o tatínkovi. Ten můj byl taky všeuměl a rád kreslil. Obrázek je něžný a malovaný s láskou, jakou umí tatínkové dávat.

Eva Mužíková 30.7.2017 19:22

Hanko, láska k tatínkovi je cítit z každého řádku, krásně napsané vyznání. Mně tatínek zemřel v jeho 57 letech na infarkt, maminka v 88 letech..

Alena Vávrová 30.7.2017 18:19

Haničko, je to moc krásné vzpomínání, děkuji.

Marie Doušová 30.7.2017 18:16

Velice pěkně napsané . Je hezké , že někdo může vzpomínat na tatínka s úctou a láskou.

Olga Štolbová 30.7.2017 18:13

Hani, mě jsi také připomněla mého tatínka, byl podobně šikovný jako tvůj. I k nám chodily sousedky, když potřebovaly něco opravit. Díky... *****

Lidmila Nejedlá 30.7.2017 16:22

Hezké vzpomínání, Hanko.

Zuzana Pivcová 30.7.2017 13:05

Pamatuji si, žes tu kdysi měla článek, jak jste koncem války zažili bombardování. Je vidět, že Tvůj tatínek byl přímý a statečný muž (bez veškerého formálního použití toho slova). Můžeš být opravdu šťastná, že jsi jeho dcera. Určitě jsi i po něm mnohé vlastnosti a schopnosti podědila.

Hana Rypáčková 30.7.2017 12:43

Jejda vzpomínání, a na tatínka. Také jsem toho svého milovala a vzpomínán čím dál víc....

Jana Šenbergerová 30.7.2017 11:22

Moc hezké vzpomínání na tatínka. Připomnělo mi, že ten můj by teď v srpnu oslavil 95. narozeniny, ale zemřel v 58. Zažila jsem s ním spoustu báječných chvil na houbách, na motorce. Bohužel i dost smutných, ale takový je život. Je milé, že jste se s námi o hezké vzpomínky podělila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce