Máte rádi svého přítele?

Děkuji všem za komentáře. Tahle "skoro učebnice", jak komentuje pan Oldřich, je zkrácenou "studií" na téma Zdraví, kterou jsem kdysi vypracoval pro nějakou přednášku. Byl jsem si vědom, že je to dlouhý článek, zkrácením i trochu zmatený, neúplný, "široký pro vstřebávání". Ale snad někomu něco pro zamyšlení dal. Je to moje celoživotní téma, hodně osobní, protože jsem bojoval od mládí s různými nemocemi, neduhy, problémy, a když lékaři nepomohli, postupně jsem se "učil" spoléhat se na vlastní tělo a jeho schopnosti. A protože se výsledky nakonec dostavily, svému tělu už věřím. Nicméně, jak s oblibou říkají lékaři, zdravý člověk je špatně vyšetřený člověk. Všichni žijeme s nějakým problémem, který vzniká přirozenou cestou opotřebovávání (stárnuté) těla. Ale lze mu předcházet a mírnit ho. O tom bylo trochu moje dlouhé "přednáškové" povídání. Pana Oldřicha obdivuji za jeho "autogenní" úspěšnou práci s návykem kouření, to si cením (já jsem nikdy nekouřil, ale měl jsem jiné "blbé" návyky, spíše psychického charakteru). Paní Věra píše přesně o autogenním tréningu, že se nejdříve problémy "zhmotňují", než začnou ustupovat. A Zuzce na její dotaz odpovím, že patřím do čeledi "všežrouta nevybíravého", ale už se "nepřežírajícího". Já jsem v článku nezmínil dostatečně jednu věc - neškodí často ani sama potravina, nýbrž její množství, které sníme. To nás naučily maminky slovy: "Co je na talíři, to se musí sníst..." A často toho bylo na talíři ale pořádný kopec, neboť ještě maminky (a babičky), nám dětem, říkaly: "Pořádně se najez! A jen si přidej! Ty si nepřidáš? Tobě to nechutná..." A nám chutnalo a přidali jsme si. A uškodili si.... Tak ještě jednou díky všem za čtení. Buďte zdrávi a zdraví! ♥

Teda to byla rekordní přednáška, skoro učebnice. Velké téma, vtipně pojaté, s mnoha informacemi a podněty, i když příliš široké na pořádné vstřebání. Dal jste si s tím práci. Já jsem ve stravování živelný laik, naštěstí chápu základní skutečnosti a večeři mám většinou kolem půl šesté, pak maximlně bílý jogurt nebo burské oříšky, málokdy něco víc. Ale dorbá byla ta poznámka o autogenním tréninku a především o autosugesci. Toto by se tu mělo víc rozpracovat. Někdo někdy příště? - Sám to používám a moje odnaučení kouřit nebylo na ničem jiném založeno. Jak jsem se těšil, až budu moci přestat kouřit... že jsem dokonce přestal dřív, než jsem původně chtěl. Prostě jsem si cigaretou vymytý mozek navedl zpátky do normálu.

Autogenní tréning jsem kdysi musela absolvovat kvůli problémům, které mi velmi znepříjemňovaly život. Po nějaké době jsem ho ale odmítla s tím, že místo, abych se snažila na své problémy zapomínat, při autogenním tréningu (zaměřeném na jejich zmírňování) si je připomínám. Dnes už bych ho asi akceptovala. Na moc podvědomí ovšem věřím a před každou důležitou událostí se snažím si ji představit a podvědomí naprogramovat, že ji dobře zvládne. Osvědčuje se mi to, dodává klid.

Mé heslo :Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli. Smrt si nevybírá.Selže tělo, někdy mysl.Nevím ,co je lepší.

Jsem žrout mírový...vše s mírou. Nepozoruji se, ale moje tělo si umí říci, někdy až vypráví, tak se vždy dorozumíme.

Lubomíre, Tvůj příspěvek je sice pojat místy hravě až humorně, ale ve skutečnosti se zaobírá docela vážnými problémy a staví člověka před otázku: Jak se svým tělem a se svým zdravím naložíš?? Já vím, dá to práci, nikdo jiný to ale za mě neudělá a každý zdravotní následek nedobrého zacházení se sebou samou je pro mě takový jeden zdvižený prst. Myslím sice, že nepatřím k vyloženým likvidátorům svého zdraví, ale pořád mám co se učit. Díky za článek. P. S. A mezi jaké "žravce" řadíš sám sebe? :-D