Moje návštěva stavitelů kamenných řad u Kounova
ilustrační foto: pixabay.com

Moje návštěva stavitelů kamenných řad u Kounova

21. 7. 2017

Když jsem zde četl o kounovských kamenných řadách, tak jsem na to myslel a vrtalo mi pořád hlavou, na co to kdo stavěl. Četl jsem si o tom i ve Wikipedii a články, kde jsou trochu nějaké podrobnosti.  Existuje mnoho teorií, ale každá má slabiny, a jsou fakta, která ji vyvracejí. Nikdo neví, zda to tu stavěli lidé před sto lety, tisíci lety, desetitisíci či stotisíci lety, a nikdo neví hlavně, proč. Schválně, jestli nevíte o co jde, si o záhadných kamenných řadách u obce Kounov něco přečtěte. Zajímavé.

Nakonec jsem si řekl, že se tam prostě podívám do té doby, kdy se to stavělo a nebo používalo. A bude jasno.
Už se mi stalo, že když jsem se díval na dokumentární pořad, kde probírali archeologickou záhadu, vzpomněl jsem si na některé okamžiky ze svého minulého života Kelta a sám pro sebe jsem měl rázem po záhadě. Napadlo mne, že než aby se vědci přeli na vědeckých sympoziích, je přece jednodušší se zeptat někoho, kdo v té době žil. Ale to je ovšem pro pány vědce málo vědecké.

Tak jsem si lehnul a zavřel oči. Vím, že kvantové částice mysli nemají hmotnost. Bez hmotnosti nemají vazbu na čas. Čas vzniká pohybem hmoty v prostoru. Částice (mysl, duše atd.) fungují v čase a prostoru jenom díky vazbám na naše hmotné tělo, které se pohybuje současně s pohybem hmotného vesmíru, jehož jsme součástí. Když se tyto vazby uvolní, změní se stav mysli, dá se myslí pak v čase a prostoru částečně manipulovat. To je ostatně používaný princip mnoha šamanských technik. Takže v tom nejsem úplně nezkušený. Jenom na rozdíl od šamanů primitivních kmenů vím, že to není dílo bohů, ale prostá kvantová mechanika založená na možnostech chování elementárních částic.

Řekl jsem si, že to zkusím bez uvedení do tranzu třeba šamanským bubnem nebo chřestidlem. Jen tak. Pro začátek. Na zkoušku. Odpoutat se jen od současnosti. Tak jsem ležel a jen jsem chtěl, aby mysl nebyla teď závislá na mém těle, které jen leží a nepotřebuje ji. Abych navštívil ty kameny. A v době, kdy se tam něco děje. Nejlépe v době, kdy je dílo dokončené a používá se. A celkem to šlo. I bez bubnu.
Tak jsem čekal, že uvidím nějakou slavnost. Že mojí mysl upoutá něco, co bylo emocionálně významné. Nějaké uvedení do provozu. Slavnostní přestřižení pásky. Obřad za přítomnosti mnoha lidí a významných hodnostářů.
Bloumal jsem věky v tom místě a nic. Nevím, jak to trvalo dlouho, ztratil jsem pojem o čase a ani potom zpětně mne nenapadlo zjistit, jak to trvalo dlouho. Každopádně jsem dospěl k přesvědčení, až překvapivě silnému, že ty kameny nakonec nikdy, z jakéhosi důvodu, nesloužily svému účelu.

A potom najednou jsem se ocitl někde uprostřed těch kamenných řad a mezi lidmi. Tak, jak jsem je uviděl nejprve šikmo svrchu a pak najednou jsem byl přímo mezi nimi, byl to pocit, jako bych mezi ně vyloženě spadl.
První dojem byl nejlepší. Myslel jsem si, že teď jsem mezi lidmi, kteří to tu staví, tak nebude těžké zjistit přibližnou dobu a jistě tu bude někdo, kdo to řídí. Podle toho, jaké vydává pokyny ke stavbě, vyplyne účel.
Snažil jsem se zjistit co nejvíc. Ačkoliv jsem se tam sám cítil být přítomen velmi reálně, zase to, co jsem viděl, nebylo až tak zřetelné. Ne, že by to okolo mne bylo v nějaké mlze a nebo rozmazané. Těžko se to popisuje. Všechno jsem viděl zřetelně, přesto jsem nebyl schopen určit, co to je. Asi tak, jako když se díváte na něco, co rychle mění podoby, a snažíte se vypozorovat, která podoba převládá. Tak asi tak.

Tedy nejprve, koho jsem viděl. Skupinu lidí, asi tak třicet. Možná ani ne. Muže, ženy a možná nějaké děti. Děti si tam nedokážu úplně uvědomit. Ale myslím, že se tam nějaké také motaly.

Prvním mým zájmem bylo určit dobu. To jedině šlo podle oblečení. Tady jsem toho zřetelně rozeznával málo. Určitě však oblečení bylo prosté, nebarevné a velmi světlé. Připadalo mi to jako v ilustracích starých pověstí českých, tak jak se maluje oblečení starých Slovanů. Nikdo neměl na hlavě žádnou pokrývku, ale minimálně někteří muži byli obutí. To bych u prostých venkovanů neočekával. Nevím, co to na nohách měli, ale byla to uzavřená obuv. Žádné sandály. Také mi připadalo, že na slunečný letní den jsou všichni oblečeni dost teple. Možná to byl jen dojem. Já bych se tam při práci asi vysvlékl alespoň do půl těla.

Dále jsem zjišťoval činnost těchto lidí na tomto místě. Tak naprosto nebylo pochyb, že odpočívají. Posedávali, hlučeli, přecházeli, jedli, pili. Chodily ženy, nosily džbány. Někdo se bavil ve dvojici, někdo v hloučku a někdo jen seděl a mlčky jedl. Tak to musím počkat, abych viděl, jak staví.
Zatím jsem se zaměřil na pracovní nástroje. I když jsem nerozeznal všechno úplně, zaznamenal jsem, že to je všude všechno samá motyka. To bylo nepochybné. Tedy jsem si zapamatoval, že při stavbě kounovských řad se používala nejvíce motyka. Asi na zakopávání kamenů do země. Ještě tam bylo něco. To jsem vůbec nepoznal. 

Tím ale moje poznatky končily. Už jsem nezjistil víc. Když jsem čekal, co bude následovat, nedočkal jsem se. Pořád jsem viděl to samé. Jako když se dívám na kus filmu, který běží ve smyčce pořád dokola. To, co jsem viděl, se nezměnilo, to, co jsem nebyl schopen rozeznat, nerozeznal jsem ani po chvíli. Tak jsem se vrátil domů.

Doma mne napadlo, že to nebyli stavitelé řad. Že to byli zemědělci. Že má pravdu ta teorie, podle níž sloužily řady kamenů jen k označení hranic úzkých dlouhých polí. Ti lidé měli motyky, seděli uprostřed hotových řad, nikde žádný stavební materiál. A celkově vypadali, jako že pracují na poli. 
Jenomže jsem si přečetl, že pod kameny je vykopaná rýha a v ní jako podloží nasypaný štěrk a že kameny nejsou místní, ale musely sem být s velkým úsilím dopraveny ze široka daleka. Tak to je jasné, že takhle by si označil hranici svého pole jen nějaký zemědělec - magor.
Moudřejší nejsem. Asi si někdy udělám podobný výlet znova a napíšu. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Hřbitov bych asi vyloučil.. Při kopání hrobů by bylo zřejmě spíš víc krumpáčů a lopat než motyk. Taky asi nálada těch lidí by byla jiná. A bylo tam hodně žen. Kopání hrobů si představuji pochmurné. I když možná dřív v tom taková pochmurnost nemusela být. Že lidé k tomu měli jiný přístup. Ale stejně se mi to nezdá.
Oldřich Čepelka
když ne oběť, tak sázím na hřbitov. Že by to byla sada pomníků. nevím, kolik váží, ale jak víme z různých míst na zemi (Valikon. ostrov, Egypt, dolmeny v Andalusii), vždycky to lidi nějak mohli vymyslet a postavit.
Jiří Libánský
Pane Hahne. Tomu, co jsem psal, by Vaše úvaha mohla odpovídat.
Mirek Hahn
Občas mne u podobných těžko zařaditelných artefaktů napadá jestli to není ekvivalent našich nedokončených projektů. Občas ještě vidím někde v kraji zarostlé betonové polostavby, kde v polovině došly peníze a trčí to tam roky jako bláznivý pomník. Jestli i na tom Kounově někdo neměl velké ambice a v polovině došly síly, chuť, lidi, kameny, případně se iniciátor stavby odebral předčasně k předkům, a zůstalo to tam zamrzlé v nějakém mezistavu abychom si teď lámali hlavy co to vlastně je.....
Jiří Libánský
Nenapadá mne nic, co by se s klidným svědomím k tomuto dalo jako referenční vzorek použít. Ále třeba se tu ještě rozvine nějaká debata a k něčemu dospěje.
Mirek Hahn
Zajímavé...., žádné vodítko, žádné místo poznamenané velkými událostmi. Nemáte pane Libánský referenční vzorek takového vhledu z jiného srovnatelného místa ?
Zuzana Pivcová
Mám ráda magická místa, i když o jejich původu nic nevím a vlastními schopnostmi se dovědět nedokážu. Nicméně mě stejně přitahují. Děkuji za Tvou netradiční, pro mě vysoce zajímavou informaci.
Zuzana Pivcová
Fotografie byla u článku, na který pan Jiří reaguje. Pokud autor nedodá k článku vlastní fotky, má redakce bohužel k dispozici jen cizí fotogalerii, z níž může bezplatně užívat snímky víceméně pro ilustraci. Hledat tematicky vhodné snímky není často vůbec jednoduché. Pokud máte, paní Jano, z tohoto místa vlastní snímky, rádi je uvítáme.
Jiří Libánský
Za tu fotku se omlouvám. To mi tam dala redakce. Já tam nebyl, tak vlastní fotky nemám a zveřejňování cizích fotek je problematické. Ale už tu byly myslím u jiného článku a na intertnetu jich je hodně.
Jana Baloušková
Proč je u článku snímek řad, které se u nás nevyskytují? Je to Bretaň? Ti, kteří navštíví tuto lokalitu v budoucnu, budou zklamáni. Podle Václava Cílka je krajina severně od Rakovníka jednou z nejlépe zachovalých pravěkých krajin v Evropě. Pamětníci z Kounova chodili k řadám na školní výlety a svačili na kamenech uspořádaných do kruhu. Kameny jsou uloženy v lůžku z menších kamenů. Z pastviny, která ještě před 10 roky sloužila jako pole, byly kameny odstraněny, jsou vyhozeny pod jižním svahem. Prostor této "stolové hory" má určitě bohatou minulost, malé keltské oppidum vedle hájovny o tom svědčí. Také pověst o sv. Vojtěchovi, který se modlil za déšť pro tento kraj v dešťovém stínu Krušných hor, je zajímavá. Studánka vedle kaple sv. Vojtěcha je dávno bez vody. Doporučuji návštěvu v době jarní nebo v říjnu, kdy vás čekají nádherné výhledy. V době letních veder je procházka utrpením. Pokud má někdo zájem o další informace, napište, ráda odpovím. Jezdím tam už 12 let, většinou sama a ne o víkendech.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?