Rodinná oslava. Radost nebo stres?

Zkusili jste si objednat DJ? Například DJ Patzy, jehož služeb jsme využili loni počátkem roku, kdy ještě nevypukl koronáč, byl fakt velmi zábavný a pohotový, co se týká výběru dětské hudby..a dokonce zahrál dětem i na přání- https://djpatzy.cz/dj-na-vecirek/

Nás je na štěstí tak málo, že se všichni vejdeme k jednomu stolu. Scházíme se nejen na Vánoce , ale i v průběhu roku a oslavíme všechny svátky i narozeniny. Občas pozvu rodinu ke společnému obědu,to když přijede dcera a vnuk z Prahy, tak je to důvod ke společnému setkání. Nějak to považujeme za normální a nijak nad tím nepřemýšlíme. Byla jsem k takovým setkání vychována a spíš se divím, že to někde jsou nepřekonatelné problémy.

My víme že dobré oslavy jsou teď v ůnikových místnostech. Vejde se tam hodně lidí a je to zábava, pro libovolnou věkovou kategorii, minule jsem tam slavil svoje 40ny a jako vážně skvělé. byli jsme myslím tady - https://questerland.cz/ - v té místnosti se zombíkama.

Nás je i s příbuznými málo, tak veškeré oslavy necháváme na restauracích. Ty časy, kdy jsme slavili doma, dávno minuly.

Můj názor je - lépe se setkat na oslavě než na pohřbu. A mám pocit,že počet pohřbů stoupá úměrně k věku. Proto se raděj bavím na oslavě s rodinou a přáteli kdykoliv je příležitost. Mezi rozumnými lidmi lze vyřešit i finanční náročnost, u nás se vždy domluvíme co kdo připraví a zařídí. Samozřejmě každý podle svých možností. Nejraději mám setkání nahodilá a neplánovaná, přátele i příbuzné vidím ráda kdykoliv.

Podle mého mínění je tento článek úplně pravdivý. Mám příbuzných minimum - s některými se ani nestýkáme - a tak oslavy, které přicházejí velmi zřídka, jsou spojeny aspoň trochu se stresem. Padesát jsem nejprve oslavila oficiálně ve školním kolektivu, potom se sedmičkou přátel v panelákové garsonce. Na svou šedesátku jsem nastupovala na brigádu do archivu a na datum narození se nikdo ani nepodíval. Další výročí nepřipomínám. Nejraději mám posezení jen s několika dobrými přáteli, bez ohledu na to, jestli někdo něco slaví.

Již jsem zde někde psala, že nechápu, když lidé při narozeninách říkají, že už není, co slavit. No přece to, že se jich člověk dožil. Rozumím ale nechuti organizovat velké rodinné oslavy. Já se účastním pouze jednoho setkání velké partnerovy rodiny o Vánocích a to je moc fajn. Všichni jsou rádi, že se zase vidí a mají si o čem povídat. Místo setkání se střídá. Když je potřeba, i do dvoupokojového bytu se vejde kolem třiceti lidí včetně dětí. Jinak zastávám názor, že narozeniny jsou moje a můžu si s nimi dělat, co chci. Takže je slavím v menším rodinném kruhu. Asi by to chtělo nějak šetrně rodině vysvětlit a do ničeho se nenutit. Jak, na to samozřejmě návod nemám.

My slavíme odjakživa rádi, ale já už sama zvládám jen s vypětím nachystat pro tolik lidí a mladí mají málo času pomoci, jedině snad když je to oslava přímo jejich a koná se to tady na zahradě. To bývá úplně nejlepší. Chlapi se vyžívají v grilování a hned je o dost míň práce ;-). Nebo když zeť uvaří gulášek v kotli na ohni. A taky již nelpíme na tom, že to musí být přesně v určitý den. Koná se to, když to většině rodiny časově vychází a je slušné počasí.

Jmenované Marii bych doporučila, aby si přečetla můj článek Šedesátka, kde jsem se s tím samým problémem vypořádala po svém. A letos v naší rodině byla devadesátka, ke které jsme dali dohromady širokou rodinu, která by se jinak nesešla a bylo to prima. Občas by asi bylo dobré se neškaredit a třeba i ty ironické poznámky brát s humorem.