Nemám auto, neřídím. Je to problém?

Rarita bych mohla být spíše já. Řidičské oprávnění jsem získala skoro v 62 letech. Dostala jsem se do podobné situace jako Eva z článku. Při odchodu do důchodu ovdověla, zbylo starší auto, chalupa sice blízko, ale o víkendu tam nejezdí autobus, dopravit tam cokoliv autobusem nepředstavitelná zátěž. Nebýt dobré duše, která mi promluvila do duše a přesvědčila, abych se pokusila udělat řidičák a pak hlavně klidný instruktor, který se mnou měl trpělivost, byla bych dnes odkázána jen na autobusy. Jízdy mi dělaly dost starost, ale přece jen se zadařilo. Jsem ráda, že si dojedu za maminou, není potřeba ji stresovat, že mi jede autobus, mohu v klidu počkat, až si vše ujasní a rozhodne. Na chalupu jedu když mi vyhde čas. Odvezu si tam nákup, vše co je sebou potřeba, také kytičky, které mi tam dělají společnost a radost. Nákup si občas dovezu také, jen pak vynosit do patra je zase na mne, ale i tak je výhoda být trochu nezávislá.

Dobrý den, hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě, když někdo přesvědčuje paní, které je 78 let, aby si sedla za volant, když celý život neřídila. Taková řidička není nebezpečná jen sobě, ale především svému okolí. Má pomalé reakce, bojí se a v krizové situaci zazmatkuje a je malér hotový. Spíš bych hledala jiné cesty. Na chalupu jede autobus nebo vlak. Pokud ne, tak holt se nebude jezdit tak často. Nebo si připustí, že člověk nemůže mít všechno a chalupy se vzdá. Nákup dnes hlavně ve větším městě dovezou až domů, to není problém. Také terénní pečovatelská služba hodně s běžnými věcmi pomůže.

Řidáčk jsem si udělala dosti pozdě v 35 letech, ale manžel mi autíčko stejně nechtěl půjčovat, takže po ovdovnění v 38 letech nic jiného nezbývalo než zasednout za volant ... ale bylo to príma...být nezávislá... před pár lety jsem však své autíčko - felicii věnovala dceři za diplom z VŠ... nicméně mi syn daroval k vánocům starší chraysler, o kterém tvrdí, že když to nabourám tak mám rychle utéct a nechat ho tam... i tak mi dělalo potíže znovu po letech usednout za volant a to to má automat ... říkám tomu šlapací autíčko ... na chatičku se sice dopravím ale do provozu v Praze se již tak neodvažuji jako dříve... i když ráda to zase zkouším ... zatím úspěšně...

Řidičák nemám a ani můj muž ho neměl.I kdybych ho měla ,na provoz auta bylo nebylo peněz.Celý život musela stačit veřejná doprava a to i na chalupu.Muž zemřel když mě bylo 46 let a všeho jsem se zbavila z pudu sebezáchovy.Koupila jsem si malý byt a jezdila na krásné dovolené .Nákupy v Praze obstará TESCO nebo ROHLÍK a jinak taxi.Bez auta se dá lehko ve městě žít.

Řidičák nemám a určitě si ho dělat nebudu. Zatím se nechám vozit a co bude v budoucnu, budu řešit, až to nastane. I seniorky si umí poradit, už nejsme bezradné puťky.

Dobrý den,jsem z Rychvaldu u Karviné u nás zřídil městský úřad seniortaxi,který vozí seniory k lékařina na nákupy za 10Kč zbytek přispívá městský úřad už několik let,postupně se přidávají i okolní města a všichni si to pochvalují domluví se na určitou hodinu,aby se taxi využil co nejvíce,zkuste to i u Vás.

Jinak mít více aut v rodině je dnes běžné a skoro i samozřejmé.Moje rodina má dokonce 4.Prostě každý máme svoje. Naštěstí máme dost parkovacích míst a nezabíráme místo v ulici.

Protože bydlím v okrajové části Plzně kde MHD jezdí sporadicky jezdím denně do své kanceláře v centru svým autem.Bez něho bych byla jako bez ruky.Tahat nákupy do kopce si neumím představit.Doufám, že budu moci ještě jezdit mnoho let.Chodím na pravidelné lékař.prohlídky jednou za 2 roky a zatím řídím bez nehod. Moje jedna kamarádka jezdí i ve svých 85letech a v loni si dokonce koupila nové auto. Na vesnici kde bydlí se k tomu zvedla lna závisti a pomluv.V místní hospodě řešili chlapi proč tak stará babka má auto a jak vůbec je možné že má i řidičák.

Řidičák nemám. Dlouhá léta jsem ho nepotřebovala. Když začalo být aktuální, že partner za pár let nebude moci řídit, zkusila jsem to. A dopadlo to tak, jak jsem předpokládala. Bylo mi přes padesát, hlava už si hůř pamatovala. Nemám zrovna dobrou koordinaci pohybů a hlavně – mám orientační nesmysl. Říkám, že jsem se nenarodila pro to, abych řídila. Považuji to za svůj hendikep, ale nic s tím nenadělám. S partnerem jezdíme vlakem, autobusem nebo nás vozí jeho děti.

Řidičák jsem dávno pověsla na hřebík. Nechávám se ráda vozit. Ta paní z Ostravy, o které píšete, by se neměla litovat, ale začít jednat. Prodat chalupu, vzdyť co by tam sama chtěla dělat? Prodat auto. Velká balení pracích prášků vyměnit za malá, ta bývají take v akci - i když nechápu, nač dál šetřit, vždyť pobírá ještě vdovský důchod a má našetřeno. A denodenní tahání tašek, co může, proboha, pořád kupovat? A dcera bydlí "až" v Praze. Co mají říkat ti, kteří chalupou ani autem nedisponují, ziji z jednoho důchodu a jejich potomci pracují v cizině, tak jako moji mladí, které vidím pouze pár dní v roce. Hlavně, že se na ně člověk může spolehnout, což asi u dcery dotyčné nelze. Možností, jak začít jinak je dost. Hlavně nefňukat!