„Kdykoli se nám na chatě něco pokazilo, můj muž to opravil sám nebo s pomocí kamarádů. Dokázal si udělat dokonce vlastní sekačku na trávu z nějakého starého motoru, který přinesl z práce. Já jsem nadávala, že stále jen sedí v dílně a kutí, ale dnes si uvědomuju, že jsem ho za to měla chválit. Když vidím svého syna, zetě a vnuky, zírám, jak jsou nešikovní,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Hana z Ostravy.
Svou velkou chatu na obrovském pozemku teď sdílí společně se synem, jeho ženou a dvěma dospělými vnuky, dcera se zetěm tam také často jezdí. A vadí jí, že muži z její rodiny na vše, co je třeba opravit či vylepšit, volají odborné firmy. „Stojí to spoustu peněz. Nedávno se nám pokazil zámek na brance a chlapi strávili den obvoláváním firem, které by to spravily. Můj muž by to měl za tu dobu dávno sám opravené. Pak jsme měsíc čekali, až firma přijde. Podobných případů je více. Zajímají je jenom jejich horská kola, stále sedí u počítačů, ale jsou neuvěřitelně nešikovní, manuálně nezruční,“ říká. Její dcera i snacha jí oponují, že muži pracují v administrativě, jeden z vnuků vede počítačovou firmu a není tedy důvod, proč by měli být šikovní manuálně. „Můj muž měl vysoké postavení v chemičce, také seděl v kanceláři, ale zároveň byl zručný a pracovitý. A taková byla většina mužů z jeho generace,“ stojí si Hana pevně za svým názorem.
Na jedné straně se v Česku uchytila spousta hobbymarketů, televize chrlí jeden pořad pro kutily za druhým. Na straně druhé je fakt, že cílovou skupinou jsou lidé dříve narození, ti mladší si často raději nechají místo kutění poradit a pomoci od odborníků. To, že dříve měli muži k manuální práci lepší vztah, potvrzují i mnozí personalisté. „Když zadáme inzeráty na administrativní pozici, přihlásí se nespočet zájemců všech věkových skupin. Na pozice typu výrobní dělník nebo pokladač jich ovšem reaguje jen pár a ve většině případů jde o starší zájemce. Přitom jde o nabídky se stejným platovým ohodnocením,“ říká Lubomír Kubíček z firmy Topstone.
Dědo, složíš skříň?
Společnost NMS Market Research dělala průzkum pro společnost Hornbach, ze kterého vyplynulo, že jen necelá třetina ze současných vyučených řemeslníků zůstává u své profese. Mnozí se sice vyučí, ale pak stejně hledají místo, na kterém by nemuseli manuálně pracovat. Odborná učiliště evidují meziroční pokles přihlášek až o šedesát procent a starší generace řemeslníků odchází nebo už odešla do penze.
Šestašedesátiletý elektrikář Karel z Opavska je v penzi, ale má stejně tolik práce, jako když pracoval. „Stále se na mě obracejí známí a jejich známí i noví lidé, kteří na mě dostali tip. Většinou se jedná o drobné práce, o které velké firmy nestojí nebo lidem u nich připadají moc drahé. Já sice často jdu takzvaně pod cenu, ale přilepším si k penzi, jsem mezi lidmi a hlavně jsem stále v oboru, takže se ze mě snad nestane bručivý důchodce,“ říká. Ovšem ho mrzí, že ani jeden z jeho dvou synů a tří vnuků se nevěnuje žádnému řemeslu. „Mají školy, jsou to hodní kluci, ale když se jim doma něco pokazí, vyhodí a koupí novou věc. Nedávno jsem takhle u nich našel vyřazený pouhé tři roky starý mixér, který jsem si opravil a šlape jako hodinky. Stejné to bylo s vysavačem. Oni jsou zvyklí stále něco vyhazovat, nakupovat a bráti si úvěry,“ stěžuje si. A ještě dodává: „Nedávno volala snacha, že mají doma už dva týdny koupenou novou skříň, která je rozložená a nikdo ji není schopen zkompletovat. Prostě jim to nejde, pak zase nemají čas, pak to zase nejde. Měl jsem to hotovo za půl hodiny. Nechci se chlubit, ale bylo to tak snadné, že to trvalo fakt půl hodiny.“
Raději instalatéra než bankéře
Současná generace starších mužů byla zvyklá doma kutit, protože v mnoha případech neměli jinou možnost. Nic jiného jim nezbývalo. Spousta věcí se nedala sehnat, neexistovaly obrovské hobbymarkety s nabídkou všeho možného. „Obkládal jsem s kamarádem koupelnu, dělal jsem na chalupě komín, sami jsme s chlapy vykopali studnu u souseda. Dnes se na vše zve odborná pomoc, která to v mnoha případech udělá hůř, než jsme to zvládli my,“ tvrdí pětasedmdesátiletý Igor, další bývalý kutil.
A teď pozor, pánové staří kutilové, v žádném případě se nepovažujte za nepotřebný vymírající druh, který do současného moderního světa nepatří. Naopak. Britská společnost Homebase provedla průzkum, ve kterém se žen ptala, co je pro ně u mužů důležité. Dvě třetiny Britek uvedly, že by si mnohem raději vzaly instalatéra, zedníka nebo elektrikáře než bankéře či právníka. Neuvěřitelné? Inu, zdá se, že dnešní mladé ženy začínají docházet k tomu, co jejich babičky dobře věděly: Když se doma něco pokazí, je fajn, když to muž hned udělá a nemusí se čekat, až po měsíci dojde řemeslník, kterých je navíc fatální nedostatek. Více než polovina Britek uvedla, že ideální muž je pro ně schopný kutil, a méně než deset procent označilo za ideálního muže člověka pracujícího ve finančním či bankovním sektoru. Průzkum také ukázal, že dvě třetiny Britů neví, jak opravit kapající kohoutek, padesát procent Britů neumí tapetovat a tři čtvrtiny z nich nedokážou opravit zámek. Jak jsou na tom Češi? Více než tři čtvrtiny z nich uvádějí, že sehnat šikovného řemeslníka považují za nadlidský výkon, a dvaadvacet procent tvrdí, že nemají vůbec žádné kutilské dovednosti.
„Pro generaci starších mužů je typické, že jsou zruční a dovedou si poradit v různých situacích. Je to dodnes vidět na tom, že starší muži rádi tráví volný čas v dílnách a garážích, kde se cítí dobře, kam byli zvyklí se uchylovat v mladším věku. Je jen škoda, že je málo příležitostí a zájmu o to, aby mohli své dovednosti a zkušenosti předvést. Takový zkušený starý řezbář by přece mohl klidně přijít do školy ukázat dětem, co je možné ze dřeva vyrábět,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku a dobře ví, co je často trápí.
Takže, pokud má někdo ve své rodině či okolí starého muže, který rád kutí, opravuje či bádá nad hromadou šroubků a drátů v dílně, neoznačujme ho za starého podivína, který je v dnešní době nepotřebný. Naopak. Hýčkejme ho, obdivujme ho, chvalme ho. Jsou totiž vzácný druh a chytré ženy po nich jdou jako divé.
