Kam se poděly babičky

Dnes bych se chtěla zamyslet nad dnešní babičkou. Kam se poděly babičky v šátku, ustarané, zestárlé a vždy milující babičky. Moje babička byla ta nejhodnější, nejlaskavější, starostlivá a pracovitá osůbka. Vždy pro mě měla laskavé slovo a byla obklopena zvířátky. Pamatuji si ji, jak sedávala na starém gauči a na klíně měla kočku a u nohou psa. Chodívala jsem s ní na trávu pro králíky a také do kostela. Nikdy se nezlobila, ale vždy nás chránila, kdykoli jsme něco jako děti provedly. Když zemřela v 77 letech, tak jsem dlouho chodila za ní na hřbitov a stále si s ní povídala a svěřovala jsem jí své starosti. Vždy se mi ulevilo a měla jsem dojem, že je stále se mnou. Ještě dnes na ni vzpomínám a mám ji stále  v srdci.

Mám pocit, že dnes jsou babičky moc moderní a nemůžou se smířit se stárnutím. Vůbec jim to nezazlívám, vždyť se sama snažím vypadat co nejlépe a mladě. Mám někdy pocit, že naše děti už nikdy neuvidí babičku v šátku, která je opravdová a od přírody zestárlá  a laskavá. Babička od Boženy Němcové už je jenom vzpomínka. Taková byla moje babička. Pro naše děti jsme už moc moderní, ale určitě chápající a stále pomáhající našim dětem i  vnoučatům. Ať nám vydrží dobrá nálada a také trochu soudnosti k našemu věku. Vždyť i stáří je pěkné, a proto ho přijímejme s úsměvem a pokorou .