Foto: autorka

Pochod pro mou maminku Boženku

7. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Jana Mesarčová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Mesarčová 12.7.2017 20:39

s maminkou se přišlo rozloučit na dvě stovky přátel a známých....někteří se na pohřeb ani nedostali, MHD bylo přeplněné, mnozí se do síně nedostali. I z toho důvodu byla akce "Pochod pro Boženku" namyšlena, aby se mohli s maminkou rozloučit všichni Ti, co chtějí, i neoficiálně...počasí krapet zklamalo, ale příští rok bude svítit sluníčko.

Eva Krausová 9.7.2017 08:23

Maminky ať jsou nebo již odpočívají v nebi, zůstávají v našich srdcích. Krásný to počin Jano.

Dana Kolářová 8.7.2017 10:36

Ať se příští rok „ve stejnou dobu“ opět sejdete!

Marie Ženatová 8.7.2017 06:15

Nádherná vzpomínka...

Zdenka Jírová 8.7.2017 01:13

Moc milá vzpomínka.

Hana Rypáčková 7.7.2017 22:11

Určitě si to zaslouží, je vidět, že ji lidé měli rádi.

Helenka Vambleki 7.7.2017 21:41

Nápad, realizace...nádhera. Mamince se určitě líbilo a příště už pršet nebude a bude vás třikrát tolik!

Alena Vávrová 7.7.2017 21:24

Nádherná akce. Ať se daří i v příštích ročnících uctít památku vaší maminky Boženky.

Alena Tollarová 7.7.2017 20:06

Bezvadný nápad! A zdá se, že i nová tradice? Držím palce do dalších ročníků.

Jana Šenbergerová 7.7.2017 19:37

Držím pěsti, ať vám příští rok sluníčko svítí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá