Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Věra Lišková
13.8.2017 11:55
Ráda jsem poslouchala vyprávění babičky, dost mi mrzí, že na řadu věcí jsem se více nevyptávala. Své zkušenosti pokud možno nenápadně vyprávím svému okolí, nechci si je jen tak odnést do hrobu.
Soňa Prachfeldová
11.8.2017 18:02
Moje babička a děda toho prožili hodně a moc ráda jsem poslouchala jejich vyprávění. Ač byli velmi dtčeni tehdejší dobou /byli Němci a přišli o majetek/ nikdy mi nepletli hlavu , protože se vědělo, jak to ve škole tehdy chodilo. Sláva, že se může svobodně povídat a je dobře, když paměti starých jsou uchovány
Jiří Libánský
10.8.2017 20:49
Moje vyprávění stejně většinou není moc pro děti.
Oldřich Čepelka
10.8.2017 20:28
Uchování vzpomínek seniorů plně podporuji. Taky jsem pár cizích epizod sepsal a jednu dostal do Paměti národa. Teď jsem četl knížku svého známého, Petra Prachtela. Jmenuje se P.R.A.C.H.T.E.L aneb život na niti. Strhující vyprávění, jak jako sedmiletý kluk utíkal před sovětskou armádou (je to Němec), vojáci mu maminku celý měsíc znásilňovali a co se mu vše přihodilo až do současnosti. Byl to excelentní horolezec a vytrvalec. Je mu dnes 79 a kdybyste ho znali, nevěřili byste, jak je možný takový životní osud.
Květa Řičánková
7.8.2017 17:54
Souhlasím s Jarmilou,otec byl r.1921,totálně nasazen v Německu,přežil bombardování Drážďan,uměl dobře německy ale nikdy nepoužil.Co vím pověděl mamince když se seznámili a od té doby o tom nemluvil.
Věra Ježková
7.8.2017 17:12
Článek velmi vítám. První text, který jsem napsala do Národní kroniky, jsem nazvala Historická paměť. (Postesknutí nad tím, že dnešní děti nemají vztah k minulosti své země.) Je krátký. Můžete si ho přečíst na stránce http://www.sensen.cz/narodni-kronika/listovat-kronikou/narodni-kronika/historicka-pamet/.
Jarmila Komberec Jakubcová
7.8.2017 15:53
V Izraeli ještě žijí pamětníci holocaustu, ale nikdo z nich nechce povídat o tom co prožili ve vyhlazovacích táborech či o smrti svých příbuzných. Ani moji rodiče nikdy nevyprávěli o pekle v Terezíně a Osvětimi. Otec si psal poznámky ke knize ale ta nikdy nebyla dopsána. Jen tak jsem se dozvěděla čím matka i otec prošli.ni já bych to krmě své rodiny nikomu nevyprávěla. Kdo skutečně zažil něco takového to nepovažuje za něco úžasného.