Já neumím psát lyricky

Věrko, je to zase z jiného soudku. Máš velmi slušný žánrový rozsah. To se mi moc líbí.

Paní Doušová, děkuji a zdravím Příbram, město mého srdce – táty, prarodičů, tety a strejdy a dětství a mládí.

Věrko je to od srdce a moc mě to potěšilo upřímností a citem . Dík.

Moc vám děkuji. Udělali jste mi velkou radost.

Stačí mi, že vy jste svá, stejně jako Zuzana. Máte prostě na netu každá svoji parketu.

Moc mě to potěšilo, nemyslím tou závěrečnou pochvalou, ale jako otevřený lidský autoportrét. Jsou lidé, kteří jsou vůči jiným vtipní, mnohdy až ironičtí, ale když jde o ně samé, humor neunesou. To není Váš případ. Lyrika není jen ve výběru námětu a slov a vět. Vy jste lyrická duše skrz naskrz. Moc Vám děkuji. Mein höchstes Anerkennen, bin tief getroffen.

Ač často by se mi chtělo vyjádřit co chce mé tělo, reaguje má duše jen velmi plaše.... :-) Báseň se stává inspirací, ve které se ztrácím... :)

Hezky jsem si početla, umíte psát moc hezky...

Hodně dobrý to je! Taková sebeironická, ale určitě lyrika. Na mou Věru, tohle stojí za důvěru!

Ó, tak to také znám " ...veršuje se mi někdy lehce, většinou se mi ale nechce...". Natož něco z toho niterného zeřejnit. Proto velice obdivuji každého, kdo to dokáže. No a naše Zuzka, to je fenomén!