Je to tak. Po mole procházejí modelky v zářivě barevných kreacích. Pak vyjde na děkovačku jejich autor či autorka a je to vždy stejné. Má černé oblečení. Jednoduché, hladké, černé. Tak proč nemá také něco barevného, vzorovaného, když nám to nabízí? To někdy určitě napadlo každého, kdo se díval na nějakou módní přehlídku.
Argumenty módních tvůrců jsou jasné: Máme kolem sebe tolik barev, vzorů a ozdob, že se pak v civilním, osobním životě nejlépe cítíme v černé barvě. Nerozptyluje. Dává vyniknout osobě, která je v ní oblečena. Je to klasika. Symbol elegance, stylu, vybraného vkusu. To zpravidla slyší novináři, kteří donekonečna kladou návrhářům stejnou otázku: Tak když tvrdíte, že toto léto musí mít člověk něco kytičkovaného, proč jste celá v černém?
Argument proti černé barvě je zpravidla ten, že dělá nositelku starší. Že v kontrastu s černou vyniknou vrásky, vady na pleti. Že v ní člověk působí unaveně. A že stačí na krk růžový či květovaný šáteček a nositelka je hned veselejí. Zastánci černé se zlobí. Fuj, jaký šáteček? Správný minimalista s vybraným vkusem je zahalen v černé od hlavy až k patě a je mu úplně jedno, jestli na něm někdo zkoumá vrásky.
Černá je prostě známkou toho, že osobnost v ní zahalená je skutečná osobnost. Co si z toho všeho vybrat? Každému, co libo jest. Každopádně je však zbytečné dávat na poučky typu, že k vyššímu věku patří zásadně zářivé barvičky, pokud podvědomě cítíme, že černé tričko či košile a černé kalhoty jsou pro nás to pravé.
Pokud to tak někdo cítí, směle do černé. Černou nosí světové celebrity, uznávaní módní tvůrci, zkrátka lidé, kteří si věří, kteří něco dokázali.
A tady je malá inspirace, že i ženy, kterým už není třicet, mohou v černé vypadat úžasně.
