Příběh pomníku, který vznikl z lásky

To je úžasná vůle něco tak krásného vytvořit. Takové sousoší nám opravdu může závidět celý svět. Až mě to dojalo, jak je to krásné a má to obrovskou myšlenku.

Díky moc za nádherný článek...

Moc krásný článek ! O tom sporu jsem četla, ostatní podrobnosti uvedené v článku jsem neznala...lidská hloupost a závist jsou nekonečné. Obvykle všechno ničí ten, kdo nic sám nevytvořil.

Tak to mi vehnalo slzy do očí. Osud dětí i autorů pomníku. Je smutné, jak lidská hloupost dovede ničit osudy lidí. Je to smutné ve válce a ještě smutnější v době míru. Před oběma umělci hluboko smekám.

Tento monument znám, ale o peripetiích kolem jeho vzniku jsem dosud netušila.

Lidice jsou něco, s čím se nemohu osobně, byť bez účasti, srovnat ani teď, 75 let od té hrůzy. Asi mi dodaly i archivní dokumenty, s nimiž jsem se i v souvislosti s tím setkala. A také se mi vždy vybaví ten dokumentární film, který si tam sami Němci přímo na místě pochvalně natočili. V Lidicích jsem byla bohužel naposledy již v roce 1994 se svým anglickým přítelem, tehdy vysloveně na jeho přání. To však byla doba, kdy byl Památník značně opomíjen. Dětské sousoší znám jen v souvislosti s aférou, kdy se nějaké postavičky ztratily a rozhodovalo se, zda je udělat znovu. O jejich autorech jsem však nic nevěděla, až dnes. Za tento článek jsem velmi vděčná. Jsou umělci a umělci.

To je dobře, že jste to uveřejnili. V novinách o sporech o autorství byly chybné informace, jako kdyby pan Jiří V. Hampl chtěl být uváděn jako jediný autor a ne spoluautor. Sledovala jsem to zběžně. Panu J.V.Hamplovi patří hluboká úcta.