MS ve fotbale před 55 lety: Vítězové, kterým se nevěřilo

Omlouvám se za svou "usilovnost": Autor článku Milan Ballík má pravdu (v tom), že z jedenáctky ČSSR hrající finále šampionátu byl Josef Jelínek nejmladší (narozen 1941). Avšak celkově byl z našich hráčů v Chile nejmladší Jozef Adamec (narozen 1942); ten tedy ve svých dvaceti letech úspěšně odehrál všechny tři zápasy ve skupině. A nezapomenutelný Ján Popluhár po desetiletích vyprávěl, že při individuální procházce ve Viňa del Mar mu hrozilo, že se zřítí z vysoké skály. A občas mě zlobí, když mladé redaktorky různých časopisů krásnou fotografii, jež je v záhlaví tohoto článku, vydávají za sestavu z finále; a naopak fotku, na které figurují J. Tichý, T. Pospíchal a J. Kadraba prohlašují (ovšemže chybně) za sestavu našich v utkáních ve skupině. Václav Urbánek

Ve skromnosti několik poznámek k pěknému článku: Tým neodlétal do Santiaga de Chile, ale do Viňa del Mar, jak je níže v článku ostatně uvedeno. (Představte si, tam v ubytovně čili "haciendě" hráče trápily "ploštice", tedy zřejmě štěnice.) Záhadou pro mě zůstává výsledek přípravného zápasu s Huddersfield Town AFC, neboť některé zdroje uvádějí i remízu 1:1 a některé (dokonce) hubené vítězství 1:0. Pan Kos se určitě nejmenuje Ladislav, ale Vladimír. Jaká škoda, že (zřejmě z důvodu úspory nákladů) nesměl s týmem odletět i asistent hlavního trenéra, což byl Bratislavan, jmenovitě prosím doplňte; na některých fotkách on vedle Rudolfa Vytlačila sedí; velmi by se býval uplatnil i před začátkem finále, kdy z československé šatny bylo zapotřebí včas vyprovodit (převážně) brazilské novináře, kteří (neodpustitelně) žel úplně narušili koncentraci jindy skvělého Viliama Schrojfa; škoda též, že naše vedení předem nestačilo odhadnout (před losováním stran), že ve druhém poločase bude zapadající slunce Vildu Schrojfa nesmírně oslňovat. Sorry, já též dodnes dumám, zda jsme proti Mexiku hráli naplno, když právě porážkou jsme se vyhnuli Angličanům námi neporazitelným a dostali jsme famózně hrající, leč přece jen (pro nás alespoň) technické Maďary. Po postupu našich do čtvrtfinále mužstvo narychlo letěli posílit znovu Vladimír Kos, ale taky František Schmucker a pan (křestní jméno nejspíš Jozef?) Bomba. Dle některých pramenů až z Prahy přišel pokyn, aby R. Vytlačil do čtvrtfinále J. Štibrányiho a J. Adamce vystřídal za T. Pospíchala a J. Kadrabu, totiž aby v základní sestavě nebylo víc Slováků než Čechů(!); může to být pravda? Naštěstí uvedené změny týmovému výkonu víceméně prospěly. A považuji za nesmírnou ostudu, že Česká televize kromě prohraného a vlastně tedy smutného finále 1:3 ve svém archívu žádný z pěti ostatních zápasů nemá!!! Leč na internetu objevíte celé utkání ČSSR - Španělsko 1:0, španělsky komentované, "rozstřižené" na poločasy. Při smutečním rozloučení s Josefem Masopustem na Julisce (2015) jsem osobně poděkoval Rudolfu Kučerovi, že ve třetím kvalifikačním zápase proti Skotsku v Bruselu cca v 78.? minutě za nepříznivého stavu 1:2 prokličkoval skotskou obranou a míč předložil spoluhráči (T. Pospíchalovi? nebo A. Kvašňákovi?) k vyrovnání!; sám pak pro zranění nohy do Chile odletět nemohl; pak Kučera mi upřímně odpověděl, že po tolika letech si mnou zmiňovaný okamžik už příliš nevybavuje. S Jozefem Štibrányim jsme na Julisce probírali, jak ho před jeho památným gólem Santamaria plus Reija s dusotem pronásledovali. Terén totiž zvlažoval slabý deštík, a tudíž bylo klíčové ve sprintu s míčem nepodklouznout; ale pan Jozef to zvládl. Inu, šampionát v Chile, to je láska mého klukovského dětství; bylo mi deset ... MUDr. Václav Urbánek, CSc.

To byli páni fotbalisti

Skvělá vzpomínka! Díky za ni!