Naděje, dítě, bezmoc a vítězství

Bolestný příběh se šťastným koncem. Ovšem čím vším si musela paní projít, těch nervů a stresů!! - Souhlasím s paní Kosťunovou, to je opravdu příběh pro třináctou komnatu

Váš nadpis říká vše, přečetla jsem to jedním dechem a jsem ráda, že to dobře dopadlo.

Dobře to dopadlo...Taky mi bylo řečeno:"Když to šlo tam, musí to jít taky ven." Je třeba si uvědomit, jak se společnost změnila. Dnes si nového života každý váží. ( Snad ne jen pro budoucí odvody daní?)

Moc dobře jste to napsala, s takovouto bezcitností jsme se bohužel setkávaly v těch časech. Dnes maminky dostávají miminka k sobě a s láskou je vidí od prvních okamžiků. Nám je vozili na kojení, byly jsme na porodnici jak kusy, seřazeny vedle sebe na stolech, ano už jsem to vytěsnila, vzpomínky nejsou pěkné. Je to příběh o velké vaší rodičovské lásce ! Všechno dobré pro vaši rodinu !

My máme v rodině smutnější zkušenost, kterou vyloženě zavinil porodník. Bylo to v roku 1992, dnes by rodiče vysoudili miliony, ale zdraví by to dítěti nevrátilo. Jen ulehčilo život celé rodině. Váš příběh má šťastný konec, a to Vám přeji.

Už dlouho jsem nepřečetl něco úplně bez dechu a s velkým pohnutím. Moc vás obdivuji, že jste to dokázala popsat! Z toho by někdo napsal románovou novelu nejvyšší úrovně. Vzpomněl jsem si na pár jiných případů, kdy se kombinoval nezájem a neschopnost jedněch s obětavostí a nenápadnou statečností druhých. Ale nikdy to nebylo tak úplné a názorné jako tady. Moc vám děkuji.

Paní Maruško, to je smutný příběh s dobrým koncem...I já si z doby svého porodu pamatuji v liberecké porodnici nepříjemné sestry, které říkaly něco v tom smyslu, že když jsme miminko dělali, tak jsem se nebála a najednou u porodu se bojím a podobné. Byly sprosté (1982)...Nakonec se mi narodila dcerka drobeček (2950/49), ale zdravá a krásná. Jen o manželovi nemohu říkat hezká slova jako Vy, protože jeho první bylo: A PROČ TO NENÍ KLUK? Pak mi několikrát vyčetl, že jsem mu porodila dcerku. Nu, každý máme za sebou něco nehezkého v životě. Já jsem nyní šťastná s druhým manželem a Vy máte zdravou dceru. Tak je to správné, tak to má být. ♥♥♥

Je to dojemné osobní vyprávění, které jsem přečetla jedním dechem. Přemýšlím, jak je dnes dcerka stará? Snad je to dobře, že si z toho nic nepamatuje. Jeden můj bývalý kolega měl dcerku při porodu přidušenou a byly s ní velké problémy. Někteří doktoři jsou i dnes arogantní. Ale to, co řekla doktorka té rodičce, to snad nemá obdoby!!

Maruško, smutné, ale se šťastným koncem. Člověk se nesmí nechat odbýt. Naštěstí je většina lékařů dnes přístupnější k potřebám pacienta. Je pravda, že my z města máme oproti obyvatelům vesnic dost velkou výhodu. Když mi moje sestra vypráví poměry u doktora u nich, tak se mi ježí vlasy zlostí. A nikdo s tím nic neudělá. Vaší dcerce, tedy už velké slečně, přeju hodně štěstí a lásky, jakou jste jí dali vy.