Moje rožnovská single neděle

Díky za milé nedělní rozloučení slovy i fotkami.

Když byla někde zmínka o skanzenu v Rožnově, říkala jsem si v duchu: Byla jsem tam také jednou na výletě a vůbec moc se mi na Valašsku líbilo. Teď jsem si uvědomila, že od té doby uplynulo asi tak 45 let. Dnes bych to tam už vůbec nepoznala. Ale fotky se Ti, Zuzko, moc povedly.

Zuzko, moc pěkně jsi to popsala, jenom mne mrzí, že jsem musela odjet už v sobotu a přišla o další společné chvíle s vámi. Těší mne alespoň dobrý pocit, že jsem se mohla opět se všemi aspoň na chvíli potkat. Jirkovi přeji, aby se zdraví zlepšilo... Díky

Já jsem to říkala, že jsi určitě neodjela a jsi ještě na pokoji. Přeji Ti tu závěrečnou poklidnou vycházku před odjezdem domů.

Zuzko, také jsem se mylně domnívala, že jsi odjela společně s Jirkou. Dobře, že on stihl návrat do Motola - moc mu držím pěsti, ať si zdraví utužuje. Určitě Tě v Tvých myšlenkách doprovázel po Valašské dědině. Dík za hezké fotky i trochu jiný pohled na setkání. Snad příště zase brzy někde na shledanou! *****

Zuzko, dík za tvoje povídání a fotografie. Z muzea mám nejraději právě Valašskou dědinu. V krásném nedělním dopoledni to musela být příjemná procházka.

Zuzko, zřejmě jsme ti byli v patách. Místo na chalupu jsme nakonec vyrazili s přáteli do Valašské dědiny a strávili tam téměř celou neděli. Byl to příjemně strávený čas, ale dovedu si ho představit i jako singl. Moc se nám líbila celá vstupní expozice zastoupená tvou třetí fotografií, i vesnická pohoda Valašské dědiny. Pěkně jsi svou procházku zdokumentovala slovem i obrazem.

Zuzko myslela jsem, že jsi s Jirkou odjela. My jsme se jen míjeli, jak píše Hela. Toulala jsi se sama a to má také určité kouzlo. Tak ahoj příště.

Zuzko motali jsme se blízko tebe. Šli jsme s Vladimírem do dřevěného městečka a poté do Koruny na oběd, kde ještě byl zbytek bohumíňáků. Pak jsme se courali parkem k hotelu a ve 14 hodin odjížděli směr Bohumín. Každé setkání má své kouzlo. První bylo oťukávácí a od té doby se setkáváme jako velká íčková rodina. A tad ještě jednou: díky!!!

Ano, Zuzko, ze vzpomínek se dá žít, obohacují náš život a na to hezké se vzpomíná dlouho. Pokud jsi byla sama, vnímala jsi tu krásu a pohodu opravdu intenzivně.