Kamarádky minulé, myšleno z mládí.
Mládí bylo super. Tehdy jsme říkali fajn. Kamarádky jsme střídaly jako ponožky. Žárlivost, závist, pomluvy a pochlebování stříkaly všemi směry. Každý týden se barometr souznění otřásal v základech. Jednou byla favoritkou ta, pak zas ona. Jednou jsem byla v milosti já, pak zas jiná. Patřilo to k holčičímu světu a patří dodnes. Z dětských let se vše plynule přeneslo do let pubertálních. Trvalé a nezapomenutelné vztahy nastaly až v post adolescentním období a jen malá hrstka aktérek se jich dostala mezi kamarádky průběžné.
Kamarádky současné, myšleno získané.
Jsem člověk vykořeněný. Narodila jsem se jinde, než jsem bydlela. Bydlela jsem jinde, než jsem chodila do školy. Během školních let jsem vystřídala několik míst a nakonec jsem se do praktického života vrhla ve městě, o jehož existenci jsem věděla pouze z vyjmenovaných slov. Protože jsem tvor společenský, získávání nových přátel a kamarádek se mi stalo nedílnou součástí života. Je to fáze plná odvahy, protože minulost i povaha nových známých je nepopsaný sešit. Zaplnění stránek je práce zdlouhavá, opatrná, skoro sisyfovská. Z velké spousty potencionálních spřízněných duší zbyde jen pár, na které je pak skutečně spolehnutí. Ty postupně přecházejí do skupiny kamarádek průběžných. Míváte je na očích v menších či větších intervalech, stárnou s vámi a stále patří do kategorie „holky“.
Kamarádky budoucí, myšleno ty co teprve přijdou.
Je to riziková kategorie, ale v případě nedostatku kamarádek průběžných, žádoucí. Člověk společenský má potřeby spolčovat se. A bez přátel žádná socializace nejde. Kam ale na hon přítelkyň vyrazit? Chlapi mají svá lovná teritoria historicky daná – fotbal, hospoda, schůze obecních zastupitelstev. Ale co my, ženy? Snad kluby pletení, pečení, cvičení v místních spolcích? Mé zkušenosti ukázaly, že pečou a pletou často ženy nudné a nezábavné a cvičí ty, které jsou pak tak unavené, že prchají rychle domů a na spolčování nemají sílu. Samozřejmě že jsou i výjimky, proto vznik kamarádek budoucích je podmíněný náhodou, která může, ale nemusí přijít.
Kamarádky průběžné, myšleno životní stálice.
Nejlepší jsou ty, s kterými jsem, „pásla husy“. Znají moji minulost, přítomnost a budují se mnou budoucnost. Nedá se před nimi přetvařovat, protože se známe jako své boty. Nedá se před nimi maskovat neúspěch, protože si vidíme až na dno žaludku. Nedá se jim lhát, protože je to zbytečné - stejně všemu přijdou na kloub. Zkrátka musíte být taková, jaká skutečně jste. A to je moc fajn, protože si nemůžete na nic hrát. Je to úlevný proces, u kterého si odpočine mozek, který nekonspiruje, nekalkuluje, nepřepočítává a nevypočítává. Dokonce někdy ani nepřemýšlí, protože se otřásá vlnami smíchu. Kamarádky bývají zpravidla i vtipné.
Zvláštní úkaz.
Dnes jsem jednu z mých kamarádek po mnoha a mnoha letech potkala. Na první letmý pohled starší nezajímavá paní, po prozření stejná mladice jako já. Vrátily se mi vzpomínky a tvář, která za ta léta prakticky nezestárla. Je zvláštní, jak staré známé tváře převádíme do současnosti se všemi přednostmi, které tehdy jejich mládí mělo. Jak tváře cizí a nové vnímáme se všemi vráskami a křížky na zádech. A právě v tom je kouzlo kamarádek. Jsou stále mladé.
