Senior Mirek Žáček je opět na cestě. Vyráží do terénu skoro pravidelně. Omezuje jej jen občasná bolest v koleni a někdy nepřízeň počasí. Mirek je slabozraký. Zná ale tak dokonale les, že nikdy nezabloudí a dokonce ví, kam jej každá i ta nejzapadlejší pěšina přivede. Několik posledních let rázují lesem dva muži. Ten druhý, Fanouš Rendl, je sice turista nevalný, ale zato ukecaný. Mirek chodí s chodeckými hůlkami, které kamarád zavrhuje. Jakmile se tyto módní chodecké pomůcky objevily v rodné více a Fanouš je poprvé zaregistroval, použil je ke vtipu. Jednou potkal známou jdoucí ve sněhu s těmi hůlkami. Kondoloval jí, protože jí někdo ukradl lyže. Jde-li Mirek sám, chodí svižným tempem dvacet kilometrů. Jdou-li dva, je na řadě cesta pouze poloviční a pomalá. Mirek špatně slyší a Fanouš nahlas mluví. A tak se stává, že ty dva turisty je slyšet na vzdálenost půl kilometru.
Zčista jasna se objevil třetí chodec. Míra Moravec je chodec rovinový, i když miluje hory, navštěvuje je a v minulosti pořádal zájezdy. Chodí po vsi a spaluje cukr, neboť je to těžký diabetik. Po vsi chodí záměrně, protože si do lesa netroufá. Ne snad proto že by jej napadla divoká prasata nebo zdravotní příhoda. Je to totiž špatný navigátor a riskuje zmizení v lesních zákoutích. Je to jako na Sibiři, kde zabloudění v lese se rovná tomu samému v poušti nebo na moři. A tak v nové trojici je výborný slabozraký navigátor a dva cestovatelé. U Fanouše je to zcela zvláštní neschopnost, neboť žije celý život v jedné vísce a v jednom lese. No, a jakmile se Míra Moravec přidal do party, vyvstala v mysli Fanouše epizoda z Rychlých šípů. Přistupuje Jindra Hojer. V nováčkovi se objevil nadšenec. Jestliže Mirek Žáček je ochoten chodit každý den, Fanouš Rendl tak jednou za týden, nový chodec by chodil třeba dvakrát za den. Snad je to pozdní láska nebo nováčkovské nadšení.
Míra Moravec si přátelství těch dvou velice považuje. Přinesl do party nový rituál. V ruksaku má termosku s horkou kávou a tři hrníčky. Každý jiné barvy. Trojice vyhledá vždy zastávku k posezení. V lese se objevila dřevěná odpočívadla stejného typu. Cesta vede vždy k jednomu ze tří, která hoši navštěvují bez nějakého plánu. Míra vyloví termosku, rozdá hrníčky a naleje horkou kávu. Trojice se pak změní na asiaty, nábožně usrkávající nějaký rituální nápoj.
To odpoledne dorazila trojice k odpočívadlu u rybníčka v údolí, zvaném Hluboká. Najednou se zatmělo a spustil se vydatný déšť. Ani jeden z turistů neměl pláštěnku nebo nějakou jinou ochranu proti dešti. Domů je to přesně šest kilometrů lesní cestou, lemovanou letitými listnatými stromy. Tři muži jdou za sebou, každý se sklopenou hlavou a velice bystrým tempem. Fanouš hledí upřeně na své nohy, čvachtající se v mokrém listí. Nohy dělají slip, slap. Je zcela promočený. Kolem burácejí hromové rány. Naštěstí jsou stromy tak vysoké, že není vidět obloha. "Takže hromy, to je ještě dobrý, ale vidět ty blesky, asi bych nepřišel domů bez nějaké zátěže v kalhotách.,“ napadá mysl zmoklé slepice. A pak přichází strašná myšlenka: "Sakra, nemusel bych ještě odejít z tohoto světa. Podle mne je to brzy!“ Trojice dorazila v pořádku domů. Fanouš shodil mokré šatstvo, zapnul plynové topení a vnořil se do horoucí vody ve vaně. Tato situace se mu tak zalíbila, že se rozhodl. "Vyhledám asi příště podobnou bouřku, jenom kvůli tomu slastnému pocitu na samém konci příběhu!“
Počáteční nadšení z rozšířeného týmu začalo jaksi opadat. Hoši ne a ne se sejít. Fanouš slouží v prodejně s drahou parfumerií každou středu a sobotu. Slabozraký Mirek je po celá léta zafixován na ukecaného kamaráda Fanouše. Jednou šel jen s novým členem Mírou, majitelem hrníčků. Nebyl spokojen. Pravil: "On mlčí!“ Prostě, ten třetí turista narušil dlouholetý rytmus pochodů za oboustranné výměny názorů.
Oba Mirkové jsou diabetici a musejí žít podle hodinek. Poloslepý Mirek může nastoupit k pochodu o půl jedné, nováček o půl druhé. Rozumní lidé se dohodnou. Trojice pak vyráží na túru přesně v jednu.
A tak v pravidelnou dobu je možno spatřit tři staříčky (jak se nazval Petr Bezruč s dvěma svými kamarády), jak spěchají k lesu. Jeden má na zádech batůžek s termoskou kávy a třemi různobarevnými hrníčky. Zavazadlo mají i druzí dva. Každý má chlebník a v něm pláštěnku.
V temném středověku by se jistě honosili erbem s těmito symboly.
