Příhody z letiště 3:  Malacky - ostré střelby
ilustrační foto: pixabay.com

Příhody z letiště 3: Malacky - ostré střelby

5. 6. 2017

Asi po dvou letech služby ve skupině oprav u již zmíněné I. letky útvaru v Líních jsem se zúčastnil ostrých střeleb v Malackách, protože v blízkosti Plzně podobný bezpečný cílový prostor tehdy ještě nebyl. Toto slovenské letiště bylo jako stvořené pro tyto akce. V jeho okolí byla krajina doslova předurčena k využití nejen vojenským letectvem, ale  i k jiným „ostrým“ akcím, např. dělostřeleckým a tankovým.

Přeprava z Líní do Malacek se konala pomocí několika stařičkých, potřebným  materiálem plně naložených IL-14, které se točily i několikrát, aby se vše potřebné, včetně technického personálu, dostalo na místo určení. V jejich nákladovém prostoru byly na bocích trupu umístěné, respektive ukotvené, jakési primitivní lavice, v případě nutnosti sklopné, na nichž jsme my technici seděli při letu, zatímco naše bágly a jiné potřebné "komponenty“ ležely mezi oběma stranami trupu na podlaze. Staré ilky většinou nelétaly při tomto přesunu vysoko, dá se říci, že v podstatě kopírovaly terén cca v sedmi - osmi  stech metrech, někdy i níže. Protože se tato akce vždy plánovala na léto, turbulence téměř přesně odpovídala povrchu, nad kterým jsme letěli. Poprvé, když jsem v Malackách přistál se svými kolegy, byl jsem docela překvapen pohostinností a pohotovostí proviantní skupiny místního letiště, a to v tom smyslu, že sotva jsme vylezli z letadla, už bylo na stojánce připravené pití (voda se št’ávou), tzv. studená večeře v podobě konzerv, drolícího se včerejšího chleba, ale hlavně plné přepravky paprik! Proč jsem toto slovo zdůraznil, pochopíte zanedlouho. Já si to budu pamatovat do smrti.

Po vyložení všeho nákladu jsme se vrhli na zasloužené „občerstvení“. Já jako elév, neznalý místních poměrů, jsem se připojil k rádoby všehoschopným jedincům a v rámci racionální výživy jsem si vzal i několik paprik. Velmi brzy jsem ale zjistil to, co ostatní z minulých let už dávno věděli. Ty papriky byly totiž maďarské, a když napíši, že byly extra pálivé, je to nedostatečně charakterizováno. Při konzumaci to bylo kruté, všemi svými schopnostmi jsem se snažil dělat, jako že jsem na to zvyklý, prostě trošku pálivé papriky, no co, vždyť se k nám také dovážely. Ale vážení, vůbec jsem  ani ve snu netušil, co mě čeká, až se půjdu vyčůrat. Opravdu nepředstavitelné peklo se dostavilo během několika vteřin. Protože ani nebylo kde si umýt ruce, nastal bezprostředně mimořádně silný efekt doslova ohnivé pálivosti přenesený  z rukou tam, kam se to nikdy nemělo stát. To, co následovalo, se jen těžko popisuje, byť nepochybně u všech čtenářů vyvolá veselý výraz a pobavení. Přirození, respektive tento název pro zmíněný orgán, se změnilo v "nadpřirození“, jakousi mimořádně nateklou hmotu, naprosto se nepodobající něčemu, co i v případě ztopoření má na starosti reprodukci populací. Nebylo by nadnesené to v následujících hodinách nazvat spíše kyjem než pyjem, protože ještě druhý i třetí den jsem nemohl ani pořádně chodit, ledové obklady nepomáhaly, byly jen příčinou uštěpačných poznámek kolegů, o nichž si stejně myslím, že mnozí z nich měli v minulosti zkušenost podobnou.

Proto pro všechny, kdo budou někdy konzumovat pálivé papriky, důrazné poučení a rada: raději se počůrejte, než abyste šli vykonat malou potřebu bez velmi důkladného umytí rukou. Pozdě byste litovali toho, co bylo nepochybně výhodnější, proti variantě značně bolestivé a všeobecně velmi nepříjemné.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Ano, je to škoda, když byl poslední tři roky vojenský archiv v areálu kasáren na Ruzyni, tak tam jsem se s vojáky z povolání potkávala. A marná sláva, byli to fešáci chlapi.
Ivan Petroušek
Mé milé "přispívající" tři dámy,samozřejmě se tomu dnes lze jen zasmát,ale tak jak máme z dětství a mládí zakódované chutě,já jsem je měl dokonce,nevím proč a jak je to možné,v hlavě "označené" barevně,tak je to i s různýmy vjemy o bolesti,takže stačí vidět v marketu čili papričky a reakce na tady.Tedy tam. Ano,Zuzanko,upozornit mohli,ale to ba zase tehdy nabývala byla vojna vojnou i mezi vojáky z povolání.Jsem dnes pevně přesvědčený,že dnešním mladým mužům,je-li vůbec vhodné je tak nazvat,tato velmi důležitá životní zkušenost hodně chybí,u PC či ntb fyzičku místo aby nabývali,tak pozbývají,o tělesné obratnosi a vytrvalosti ani nepsat. Přeji vám všem krásné dny.
ivana kosťunová
Stane se... Já tyhle vojenské historky miluju. To je něco, co je nám ženám odepřeno.
Zuzana Pivcová
Mně stačil spálený ret při kousnutí. Nedovedu si představit, abych si třeba protřela oko. A na další ani nemyslím. Měli vás přece jen ze solidarity upozornit.
Eva Mužíková
Na takovou zkušenost Ivane jistě nikdy nezapomenete. Já jsem si jedinkrát podobně " ublížila" když jsem si špatně umyla ruce po natírání spánků jakousi čínskou mastí. Pak použila na WC pořádně v rukou promnutý toaleťák... au au..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?