Příhody z letiště 3: Malacky - ostré střelby

Asi po dvou letech služby ve skupině oprav u již zmíněné I. letky útvaru v Líních jsem se zúčastnil ostrých střeleb v Malackách, protože v blízkosti Plzně podobný bezpečný cílový prostor tehdy ještě nebyl. Toto slovenské letiště bylo jako stvořené pro tyto akce. V jeho okolí byla krajina doslova předurčena k využití nejen vojenským letectvem, ale  i k jiným „ostrým“ akcím, např. dělostřeleckým a tankovým.

Přeprava z Líní do Malacek se konala pomocí několika stařičkých, potřebným  materiálem plně naložených IL-14, které se točily i několikrát, aby se vše potřebné, včetně technického personálu, dostalo na místo určení. V jejich nákladovém prostoru byly na bocích trupu umístěné, respektive ukotvené, jakési primitivní lavice, v případě nutnosti sklopné, na nichž jsme my technici seděli při letu, zatímco naše bágly a jiné potřebné "komponenty“ ležely mezi oběma stranami trupu na podlaze. Staré ilky většinou nelétaly při tomto přesunu vysoko, dá se říci, že v podstatě kopírovaly terén cca v sedmi - osmi  stech metrech, někdy i níže. Protože se tato akce vždy plánovala na léto, turbulence téměř přesně odpovídala povrchu, nad kterým jsme letěli. Poprvé, když jsem v Malackách přistál se svými kolegy, byl jsem docela překvapen pohostinností a pohotovostí proviantní skupiny místního letiště, a to v tom smyslu, že sotva jsme vylezli z letadla, už bylo na stojánce připravené pití (voda se št’ávou), tzv. studená večeře v podobě konzerv, drolícího se včerejšího chleba, ale hlavně plné přepravky paprik! Proč jsem toto slovo zdůraznil, pochopíte zanedlouho. Já si to budu pamatovat do smrti.

Po vyložení všeho nákladu jsme se vrhli na zasloužené „občerstvení“. Já jako elév, neznalý místních poměrů, jsem se připojil k rádoby všehoschopným jedincům a v rámci racionální výživy jsem si vzal i několik paprik. Velmi brzy jsem ale zjistil to, co ostatní z minulých let už dávno věděli. Ty papriky byly totiž maďarské, a když napíši, že byly extra pálivé, je to nedostatečně charakterizováno. Při konzumaci to bylo kruté, všemi svými schopnostmi jsem se snažil dělat, jako že jsem na to zvyklý, prostě trošku pálivé papriky, no co, vždyť se k nám také dovážely. Ale vážení, vůbec jsem  ani ve snu netušil, co mě čeká, až se půjdu vyčůrat. Opravdu nepředstavitelné peklo se dostavilo během několika vteřin. Protože ani nebylo kde si umýt ruce, nastal bezprostředně mimořádně silný efekt doslova ohnivé pálivosti přenesený  z rukou tam, kam se to nikdy nemělo stát. To, co následovalo, se jen těžko popisuje, byť nepochybně u všech čtenářů vyvolá veselý výraz a pobavení. Přirození, respektive tento název pro zmíněný orgán, se změnilo v "nadpřirození“, jakousi mimořádně nateklou hmotu, naprosto se nepodobající něčemu, co i v případě ztopoření má na starosti reprodukci populací. Nebylo by nadnesené to v následujících hodinách nazvat spíše kyjem než pyjem, protože ještě druhý i třetí den jsem nemohl ani pořádně chodit, ledové obklady nepomáhaly, byly jen příčinou uštěpačných poznámek kolegů, o nichž si stejně myslím, že mnozí z nich měli v minulosti zkušenost podobnou.

Proto pro všechny, kdo budou někdy konzumovat pálivé papriky, důrazné poučení a rada: raději se počůrejte, než abyste šli vykonat malou potřebu bez velmi důkladného umytí rukou. Pozdě byste litovali toho, co bylo nepochybně výhodnější, proti variantě značně bolestivé a všeobecně velmi nepříjemné.