Život je neustálé míjení,ty míjíš mě a já zas tebe,
a míjíme se navzájem,
náš domov tím tak neútulný je jako cizí podnájem....
Teď dívám se můj muži na tebe, na tvoji spící tvář,
stále tak miluji, když z tebe vychází kouzlo spánku a zář.
Dívám se na tebe jak dýcháš, jak zdvíhá se ti hruď,
ještě bych chtěla dotknout se tebe
a slyšet tvá slova: ted u mě buď...
I když jsem holka tvrdý chlap, teď chvíli nespi, ještě mě hlaď,
máme své problémy, kdo je dnes nemá?
Netušíš má milá, jak je mi s tebou prima.
Přitul se ke mě blíž, je trochu zima...
tak hned lepší to je, když náruč tvá mě zahřeje...
A teď už spinkej, děvčátko moje, ničeho nemusíš se bát,
další den ukáže, jak moc tě mám rád....
Tiše dál sleduji jak klidně spíš,
je dobře, že myšlenky mé neslyšíš.
Co se s námi stalo? Proč to tak je, že opouštím tebe a ty zase mě.
Život náš byl neustálé míjení,tys míjel mě a já zas tebe,
není již nad námi modré nebe,
naše srdce jsou teď mrazivá, i tak velká láská končívá...