Jak jsem získala báječnou kamarádku

Ouvej ouvej...nepříjemný začátek, dobrý konec.

Zubaře mám báječného a zuby špatné už od 30 let. Chodím k němu celou tu dobu, jsme téměř stejně staří. Ví, že se ho nebojím. Chodím tam ráda, je tam vždy skvělá pohoda. Kdysi, když jsem k němu dorazila unavená z práce, jsem mu řekla, že jsem si k nim přišla odpočinout. Velice ho to pobavilo, to mu ještě nikdo neřekl. Já jsem byla ráda, že můžu chvíli pohodlně sedět a někdo se o mne bude starat.

Zažila jsem s vytrženým zubem něco podobného, jen těch punkcí bylo 12, taxíkem jsem jezdila 4 dny nejprve na pohotovost, nakonec jsem skončila v nemocnici. Jen závěr byl jiný, ironický, od mé zubařky - tak to určitě nebylo od zubu.

To se stává, náhody a sympatie. Lidé mají ze zubařů respekt. Můj zubař je kamarád a vždy se vyptává , kde jsem /už jen já sama/ cestovala, co kde objevila a je to bezva chvíle. Muž si s ním chodil popovídat....

To jste měla kliku na dobré doktory. Před lety mi zemřela kamarádka po vytržení zubu, moc jí to bolelo a její doktorka nad tím mávla rukou a jednala s ní jako se zhýčkanou.

Pěkné, takových přátelství je nutno si vážit...

Někdy se lidé seznámí nebo dokonce spřátelí za nezvyklých okolností. Mám shodou okolností také báječnou zubní lékařku, původem z Arménie, s níž jsem před časem dělala pro i60 rozhovor. Je proti mně o hodně mladší, nejsme kamarádky, ale mám ji ráda. A ještě něco - kolikrát já jsem si dodatečně vyslechla, že si někdo zpočátku myslel, jak jsem namyšlená! :-)