Škubánky a náboženství? To bylo tak...

Lidičky, my byli strašně chudí a proto jsem do školní jídelny chodila ráda a jedla všechno a divila se, proč ostatním dětem nechutná třeba špenát, který já dodnes miluju.

Škubánky s mákem a cukrem mám moc ráda. Ale musí být dobře udělané těsto.

Ačkoliv jsem vyrůstala a stravovala se doma, tak škubánky jsme měli také často, protože to asi bylo dost levné. Nelezly do krku, měla jsem z nich ráda jen ten omaštěný ocukrovaný mák. Maminka, aby nás nějak pro ně získala, nám z nich vždycky vytvarovala nějaká zvířata, nejsnadněji myš. Když jsem pak začala chodit do školní jídelny, tak tam vařila moje teta a ta mi vždycky dala obrovský nášup, abych nebyla hubená. To bylo utrpení. Ve dveřích stál jeden z nejpřísnějších kantorů a vracel nás, když jsme nesli nedojedené jídlo do zbytků. Nebyla jsem rozmazlená, ale celkově jsem tehdy jedla minimálně.