Pozor na přátele. Často nás ovlivňují více, než je zdrávo

Že by moji přátelé ovlivnili to, co jím nebo piji je absurdní. Podstatnější je, že jsem se s věkem naučil tolerovat i politické názory. Jestli někdo fandí Drahošovi nebo Zemanovi je pro mne stejně nezajímavé jako informace jestli fandí Spartě nebo Slavii. S přáteli mne pojí společný zájem a to, co nás rozděluje si necháváme pro sebe.

Také se s nikým vzhledově nesrovnávám, nikdy jsem nechtěla vypadat jako někdo jiný (jiná). Ovlivňovat se v jídle nenechávám nikým a ničím, kromě hořké čokolády. Ta na mne má vliv převeliký. (Na ledničce mám magnetku od kamarádky: Vzdala bych se čokolády, ale já se hned tak nevzdávám!) Ale asi je jednodušší jíst méně vedle někoho, kdo se stravuje střídmě, než vedle někoho, kdo se cpe. (A komu to množství jídla ještě eventuálně musím připravovat.)

Za sebe mohu říct, že s nikým takto vzhledově nesrovnávám. Spíš pro mě bylo těžší udržovat nerovný kamarádský vztah, když mě dlouholetá kamarádka zvala k nim domů nebo navštěvovala se svým manželem, zatímco já jsem byla "sólistka".

Taky mám mohutnější kamarádku /aby ne/, ale když mě přivítá slovy:"Co si dáš?", vše odmítnu.Jsem najedená a nejsem žíznivá... Nemusím jíst jak krab. Dělám si vše po svém. Nechám se svést jen tím, někam třeba jít.

Pořád tvrdím, že mnohem víc než zděděné geny nás ovlivňuje zděděná "kuchyně". O těch přátelích budu muset popřemýšlet. :-))